Jestliže Klaus tedy spatřuje zemi na rozcestí, pak je zároveň za její stav zodpovědný. Skoro snad nejvyšší měrou. I když by to nebylo spravedlivé, všemocný být nemohl. Ale vliv měl ohromný. A jestliže podle rozhovoru, který před vydáním knihy poskytl deníku MF Dnes, vidí směr z onoho rozcestí ve vystoupení z Evropské unie, pak je pro jeho odpůrce snadné opakovat fakt, že přece sám jako předseda vlády podal přihlášku do Unie a založil a vedl stranu, jejíž příznivci, jak víme z průzkumů, hlasovali v referendu pro vstup. Později už Klaus nenacházel na Unii téměř nic kladného, ale zároveň tvrdil, že jiná alternativa pro nás neexistuje, a co se nám nezamlouvá, máme se snažit aktivně změnit.
Nyní, už nikoli ústavní činitel, jakoby přeřadil na vyšší rychlost. Právě příslušnost k Unii je prý totiž původcem všeho špatného v české politice i ekonomice: „přílišné regulace, odnímání suverenity z národních vlád, rozmělňování zodpovědnosti, ztráta schopnosti politických stran cokoliv zásadního prosadit.“ Což ale vede k rovněž snadné otázce, zda také jiné státy mají pocit, že se jim kvůli příslušnosti k evropskému společenství v ničem nedaří. Stačí jen pohlédnout za humna a spatřit suverénní vítězku celoněmeckých voleb, zároveň vůdčí unijní osobnost. A dodat, že Unie jistě není dokonalá, ale to není důvod k odchodu. Který by Českou republiku drasticky izoloval.
A pokud se Klaus upíná k tomu, že dveřmi bouchne Velká Británie, třeba dodat: to není zdaleka jisté. Konzervativci sice slibují referendum, nicméně to je poměrně daleko a nelze odhadnout, jak se v něm případně voliči zachovají. A i kdyby k odchodu Británie přece jen došlo, jde o zemi specifickou jak historicky, tak prostě proto, že je ostrovem. Zatímco Česká republika je do společenství geograficky a ekonomicky doslova vklíněná. Jistě, bránit jí ve vystoupení nikdo nemůže, ale také pak nebude brána jako rovnocenný a spoluzodpovědný partner. Nemluvě o tom, jak by odchod uvítalo Rusko, a oč silnější by pak musel být jeho vliv na nás.
Anti-unijní hnutí Hlavu vzhůru, ex-prezidentem podporované, musí být knihou, která má podle Klause „charakter volebního manifestu“, nesporně nadšené. Jeho preference však publikace těžko zvedne.
Zaznamenejme na závěr ještě, že Klaus v rozhovoru výslovně voliče nabádá, aby nedávali hlas ODS. Což, chtěj nechtěj, už působí skoro komicky. Zvlášť když zakladatel strany jedním dechem dodává: po fatální prohře jsem ochoten s pravicí spolupracovat. A vyjádření o kmotrech politických stran, kteří podle Klause „plní podobně důležitou roli, jakou dříve takzvaní veksláci, totiž zprůchodňují totálně rozbitý systém vládnutí země," je pak už za hranicí komentovatelnosti. Pro ty, kdo nevěří vlastním uším, znovu opakujme: jde o citát od dvojnásobného českého prezidenta.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
