A že ve svých vystoupeních ve sněmovně neobviňoval a nedehonestoval policii jako takovou, ale ohrazoval se – bez udání jmen – toliko vůči údajné provokaci s rysy práce někdejší StB, jíž se měli dopustit někteří jednotlivci od policie. A vymiňoval si zároveň právo říkat na parlamentní půdě, co si myslí, které zároveň neupírá svým oponentům. 

A jeho poměrně klidnou obranu se vlastně nikomu nepodařilo prostřelit. Zvlášť když Lessyho během schůze výboru zjevně nedržel ministr vnitra Kubice, kterému se naopak pootevřela cesta, jak se policejního prezidenta, zděděného ještě po svém předchůdci Johnovi, konečně zbavit. Že se o to snaží delší dobu, Kubice nikdy neskrýval. 

Lessy se také nenachází v právě výhodné pozici, neboť mu resortní ministr, premiér i koaliční poslanci vyčítají, že jestli šlo podle jeho mínění o nátlak, měl o věci svého nadřízeného i předsedu vlády ihned informovat. A neberou argument, že Lessy nechtěl nic zveřejňovat před hlasováním sněmovny o vydání Vlasty Parkanové, aby se vyhnul nařčení ze snahy poslanecké plénum ovlivnit. 

Lessy mohl jen znovu říkat to, čím své prvé čtvrteční vyjádření značně mírnil: jelikož on sám nic nevyšetřuje, nátlak na něj Kalousek činit nemohl a on to prý tak ani nechápal. Ale pokud mu Kalousek skutečně řekl, že „budou všichni odstíháni a nebude to dlouho trvat“, jak mělo zaznít v prvém z telefonátů 4. července, pak to přirozeně vyhrožování je.