Už proces vznikání Ústavu provázela emotivní diskuse mezi pravicí a levicí: občanští demokraté usilovali o bádání čistě v éře komunistické, demokraté sociální vyjadřovali obavy, že bude docházet k vágně podloženým „honům na čarodějnice“. Výsledkem byl kompromis, že se Ústav bude věnovat i období nacistické okupace. Což ale na prvý pohled spíš spadá do působnosti jiné instituce, Ústavu pro soudobé dějiny pod Akademií věd. 

Zkoumání období mezi lety 1948 – 80 mělo ovšem začít podstatně dříve. Jenže chyběla politická vůle – po Listopadu jsme učinili známou tlustou čáru, i když na druhé straně byl přijat zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Nicméně dědička totalitní KSČ zůstala legitimní stranou a trvale zasedá v parlamentu. A i pravicoví politikové dnes realisticky vidí, že šance zakázat KSČM dávno minula a strana se pomalu ale jistě blíží v nějaké podobě podílu na moci. Zda k tomu dojde, záleží nejen na voličích, ale i na stavu domácí politické scény. A ještě je třeba poznamenat: podobné instituce jako ÚSTR jsou pod tlaky také u sousedů: na Slovensku vadí levici i nacionalistům, v Polsku se stával politickým nástrojem v rukou ostře pravicových bratrů Kaczynských. A tak nejlepší příklad zůstává německý – tamní instituci pro zkoumání komunistické éry, týkající se ovšem především někdejší NDR, vedl od devadesátých let nynější prezident Gauck, který morální autoritou přispěl k provětrání atmosféry. A západní Němci už měli za sebou zkušenost z vleklé reflexe hitlerovské historie.  

Ale zpět do České republiky - s blížícími se volbami by skutečně eskalace sporu o ÚSTR souviset mohla: zastánci ve středu odvolaného ředitele Hermana například tvrdí, že ČSSD chce ochromit činnost Ústavu, jehož samotná existence je krajně nepříjemná KSČM, čili latentního partnera sociálních demokratů po volbách. Ti se všem dušují, že Ústav smysl má a rušit ho nechtějí. Předsedkyně Rady ÚSTRu Petruška Šustrová, kdysi pronásledovaná a zavíraná disidentka, zase opakuje, že je Ústav v bědném stavu a nedělá, co má. Což, i když to Šustrová otevřeně neříká, souvisí zřejmě s osobou zakladatele ÚSTRu a jeho prvého ředitele Pavla Žáčka. Ve zkoumání komunistické totality nepochybně experta. Ale za způsob řízení i některými čistě nepolitickými badateli kritizovaného. Žáčka do Ústavu vrátil a až do poslední chvíle pevně držel Daniel Herman. Což jej nakonec stálo šéfovskou funkci. Načež zaplály pomyslné ohně na barikádách, v některých momentech až komicky. Kde je pravda, nejspíš jako obyčejně dvojstranná, můžeme zjistit až v budoucnu. Momentálně se v tom vyznat, jak řečeno v úvodu, nelze. Jen litovat, že se kauza tak drasticky politizuje. To je ale zrovna v tomhle případě asi bohužel nevyhnutelné. 

Komentář zazněl v pořadu Názory a argumenty na Českém rozhlase Plus. Publikováno se souhlasem vydavatele.