A ta vůbec vyvolává stále halasnější diskusi až takřečené „vášně“. Když se totiž postupně začala vynořovat celá řada omilostněných jmen spojených s korupcí, tunelováním a podobnou praxí etablovanou v 90. letech.

Od Václava Klause jsme zvyklí na různá překvapení, ale toto je dost speciální. Už vzhledem k tomu, že dlouhá léta kritizoval především prvou amnestii udělenou Václavem Havlem v lednu 1990. Která se sice týkala také notorických recidivistů, ale leckdo chápal, že šlo o vyjádření odporu k podstatě totalitního, a tedy represivního režimu. Nyní se Havlův nástupce před definitivním koncem svého hradního angažmá také nechal zlákat možností poměrně silného gesta. 

Ale i když z vězení nepouští osoby typu, od kterého se větší část veřejnosti distancuje a částečně také obává, přesto se na Klausovu amnestii „bílých límečků“ lidé dívají se stále většími rozpaky. A těžko se jim divit – tunelářští manažeři z Union banky, z H-Systemu, hlava konkurzní mafie Berka a mnozí další vyváznou mimo jiné proto, že se jim dařilo soudy protahovat – byť jistě i vinou justičního šimla. A kupříkladu ti, kdo v případu H-Systému přišli o peníze, na ně už navždy mohou zapomenout.

Soudce Berka by zase – aspoň teoreticky – mohl dál soudit. A navíc mu stát – aspoň dle některých médií – ještě vyplatí obrovské odškodné. Ale prezident s týmem poradců (včetně ministra spravedlnosti Blažka) usoudil, že pokud soudu nestačilo osm let na vynesení rozsudku, určité kauzy prostě končí. Což je rozhodnutí dozajista problematické. Právě proto, že se týká množství případů ekonomické kriminality, na níž jsou občané stále citlivější a s o to většími nadějemi vnímali, že se v posledních měsících v tomto směru leccos přece jen počalo měnit. To ovšem jako by Václav Klaus neviděl.