Ondřej Konrád: Prezident nevidoucí, nebo nechtějící vidět?

4. 1. 2013 17:40

Vládní TOP 09 odmítá převzít odpovědnost za prezidentovo rozhodnutí a sociální demokraté vyvolají hlasování o nedůvěře vládě. Neboť její předseda musel širokou Klausovu amnestií spolupodepsat.

Ondřej Konrád: Prezident nevidoucí, nebo nechtějící vidět?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ministr financí Miroslav Kalousek
reklama

A ta vůbec vyvolává stále halasnější diskusi až takřečené „vášně“. Když se totiž postupně začala vynořovat celá řada omilostněných jmen spojených s korupcí, tunelováním a podobnou praxí etablovanou v 90. letech.

Od Václava Klause jsme zvyklí na různá překvapení, ale toto je dost speciální. Už vzhledem k tomu, že dlouhá léta kritizoval především prvou amnestii udělenou Václavem Havlem v lednu 1990. Která se sice týkala také notorických recidivistů, ale leckdo chápal, že šlo o vyjádření odporu k podstatě totalitního, a tedy represivního režimu. Nyní se Havlův nástupce před definitivním koncem svého hradního angažmá také nechal zlákat možností poměrně silného gesta. 

Ale i když z vězení nepouští osoby typu, od kterého se větší část veřejnosti distancuje a částečně také obává, přesto se na Klausovu amnestii „bílých límečků“ lidé dívají se stále většími rozpaky. A těžko se jim divit – tunelářští manažeři z Union banky, z H-Systemu, hlava konkurzní mafie Berka a mnozí další vyváznou mimo jiné proto, že se jim dařilo soudy protahovat – byť jistě i vinou justičního šimla. A kupříkladu ti, kdo v případu H-Systému přišli o peníze, na ně už navždy mohou zapomenout.

Soudce Berka by zase – aspoň teoreticky – mohl dál soudit. A navíc mu stát – aspoň dle některých médií – ještě vyplatí obrovské odškodné. Ale prezident s týmem poradců (včetně ministra spravedlnosti Blažka) usoudil, že pokud soudu nestačilo osm let na vynesení rozsudku, určité kauzy prostě končí. Což je rozhodnutí dozajista problematické. Právě proto, že se týká množství případů ekonomické kriminality, na níž jsou občané stále citlivější a s o to většími nadějemi vnímali, že se v posledních měsících v tomto směru leccos přece jen počalo měnit. To ovšem jako by Václav Klaus neviděl.

Ostatně ní jasné, jak došel zrovna k oněm osmi letům. To je sice nesporně předlouhá doba, ale že české soudy konají pomalu, je dobře známo. I prezidentovi, který klidně mohl lhůtu protáhnout. Zvolená hranice sama o osobě přitom nemůže mít nějaký „výchovný“ aspekt, kvůli ní se napříště lhůty nezkrátí, o to musí usilovat politická reprezentace. 

A nadto – ekonomické kauzy bývají velmi komplikované všude ve světě, prokázat v nich vinu se snaží žalobci léta a často na několikrát. Bylo by zvláštní, že by o tom neměli prezident ani ministr spravedlnosti potuchy. Možná skutečně nemají. A tak jediným výsledkem jejich usnesení bude řada tunelářů a jiných gigantických podvodníků nejen na svobodě, ale bez nejmenších problémů.

Veřejnost patrně porozumí předsedkyni Nejvyššího soudu Ivě Brožové, podle níž Klausova amnestie „rozkládá právní vědomí společnosti“. A senátorka Eliška Wagnerová, dříve soudkyně Ústavního soudu, se zase domnívá, že nebyly dostatečně brány v potaz nároky poškozených. (Neslavně známý případ H-Systemu jsme už zmínili.)

Jak se s takovými námitkami vyrovná premiér, těžko říci. Rozhodně bude muset čelit kritice, že s prezidentem o některých bodech amnestie víc nediskutoval. TOP 09, jak už bylo řečeno, se předem kryje prohlášením, že se o rozsahu amnestie dozvěděla až z novoročního projevu. 

A nad kontroverzní osmiletou hranicí se drbou za ušima i někteří zákonodárci ODS. S vědomím ovšem, že na stavu věcí už těžko něco změní a s nevyřčeným požehnáním, neb jde o de facto „rozlučkový“ akt zakladatele strany v roli hlavy státu. Ten ale naznačuje, že má v úmyslu ještě před odchodem využít institutu individuální milosti, podrobnosti samozřejmě tají. Dost možná budou vypsány sázky na to, komu udělí Klaus poslední pardon. Kontroverzních jich přitom má na kontě z minula několik – hlavně pro exředitelku Metropolitní university.

A média si také všímají, že prezident údajně také chce navrhnout jako zástupkyni ombudsmana Renatu Veseckou, na jejíž éru nejvyšší státní zástupkyně se snaží většina příslušníků české justice navždy zapomenout a děsí je, že by se právě ona měla stát veřejným ochráncem práv číslo dva. Však by si to parlament asi také netroufl připustit. Zatímco prezident už téhle chvíli není vlastně zodpovědný za nic a nikomu. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: rozhlas.cz

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Chlapci, držte už ústa

9:01 Jiří Paroubek: Chlapci, držte už ústa

Petříček a jeho věrní, kteří utrpěli na sjezdu ČSSD politickou porážku, se zatím nedokážou s touto …