Ondřej Konrád: Příliš mnoho kuchařů

01.11.2014 18:23

Z máločeho se stal u nás za poslední čtvrtstoletí tak všeobecně rozšířený výdělečný fenomén, jako z kulinářství.

Ondřej Konrád: Příliš mnoho kuchařů
Foto: Ekonomika.cz
Popisek: Biopotraviny

Knižní trh je permanentně nabitý kuchařkami všech druhů, proveniencí a úrovní, recepty, mnohdy na více stranách, jsou ve většině obrázkových magazínů, existují specializované labužnické časopisy. A především: před televizními kamerami se vaří, peče, dusí, smaží, griluje, míchá, krájí, seká, zadělává, kuchá, obaluje a tak dále, až se z toho člověku hlava točí, jako kdyby ji vstrčil do mixéru.

V letech devadesátých to bylo ještě v plenkách a prvé soukromé televizní stanice kupovaly zahraniční seriály s mistry kuchařského umění, často nejen otevírající oči v tomto směru zanedbanému českému národu, ale i celkem zábavnými. Kupříkladu Brit Ainsley Harriott cestoval s příručním grilem křížem krážem planetou a vtipně i inspirativně ukazoval, co vše skvělého se dá vytvořit na roštu a s dřevěným uhlím.

Sympaticky působil, a určitě leckomu dodával odvahu pustit se do neznámých kreací také Ainsleyho celosvětově slavnější krajan Jamie Oliver. Který skoro pokaždé také prozradil nějaký drobný a přitom obecně platný poznatek či trik, k němuž by se prostý laik jen tak nedostal. A když začala televizní výuka z domácích zdrojů, čili od českých mistrů, obvykle prošlých zahraničními stážemi a angažmá, také mělo smysl je sledovat při práci.

Širokým publikem akceptovaný obor ovšem stále víc kynul, abychom zůstali u příslušné terminologie. Dlouhá léta předtím soukromě vychvalované kuchařky z řad pop-kulturních hvězd se s chutí dělily o své zkušenosti, kupříkladu zpěvačka Eva Pilarová. A tehdy ovšem nebylo co namítat. Brzy se však knižní pulty už prohýbaly vedle skutečně užitečných labužnických knih, včetně specializovaných na různé národní kuchyně, i spoustou příslovečné hlušiny.

Tedy publikacemi, stavícími na notoricky známých jménech tuzemských herců a podobně, pro které bylo do té doby vaření jen občasnou kratochvílí. A kteří neodolali vydavatelským nabídkám. Jejich tváře se zubily nad zástěrami z obálek, a aby zpola odkudsi opsané recepty vydaly na knížku, převažovaly historky z natáčení.

A vznikla garnitura gurmánských expertů, vedle opravdových znalců často odborníků samozvaných ale patřičně nabobských. Už toho všeho začínalo být nějak příliš. Ale ještě to nestačilo. A tak se začalo na televizních obrazovkách vařit několikrát denně, v časech méně i o trochu více sledovaných a hlavně v takzvaných prime-timech okolo hlavních zpravodajských relací, spojované s tím byly divácké soutěže a podobně.

A k vaření se bez ostychu hrnuli totální laikové, devalvace započala ve velkém. A stále pokračuje. Včetně nástupu lidových kuchařů, na něž vytříbení „chefové“ zírají v úžasu. A vůbec na to, jak se původní snaha pozvednout kulinářské návyky národa z časů, kdy na trhu volně nebylo takřka nic a vládli mu pod pultem šmelící zelináři a řezníci, začal zvolna obracet. 

Když obrovský úspěch zaznamenali TV kuchaři vařící z podřadných surovin těžko uvěřitelné inovace. Jeden z nejpopulárnějších prý dokonce před kamerou osmažil plátky tlačenky v řízkové obálce. Za což, řečeno jen s mírnou nadsázkou, by měla přijít jistá televize o licenci k vysílání.

I když pomineme takového extremistu, jehož radami se snad lidé běžně neřídí, pak ale stejně třeba říci, že je toho matlání a mlaskání v éteru přece jen přespříliš. Neznámé a přitom neobyčejně chutné pokrmy a ingredience, tajemné postupy a nečekané kombinace, to vše jistě patří do globálního kulturního dědictví.

Některé národy nás v tomto směru úžasně obohacují a zpříjemňují nám život. Výborně jíst, nikoli nezdravě, ba naopak často velmi lehce, a zároveň pestře, to má velké kouzlo a přináší to učiněné slasti. Ale když na vás vybafne s měchačkou v ruce večer co večer nějaký mamlas z televize, člověk dostane chuť… třeba na obyčejný krajíc chleba s máslem a špetkou soli.

Ale už jsme vším gurmánstvím stejně zhýčkaní. Musíte totiž vědět, který pekař dodává zázraky v podobě dokonale propečeného chleba s křupavou kůrkou, ve které farmářské prodejně mívají nejlepší čerstvé bio máslo a mít pořád doma hrubou mořskou sůl v mlýnku. Jinak už to nějak není ono.  

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Ing. Jana Bačíková, MBA byl položen dotaz

Jak dlouho myslíte, že vaše důchodová reforma vydrží?

Dobrý den, zajímalo by mě, k čemu je dobrá důchodová reforma, na které nepanuje mezi vládou a opozicí shoda? Protože co když se nějaká schválí a jiná (další) vláda, ji zase zruší? Myslíte, že to prospěje něčemu pozitivnímu? Proč je takový problém se dohodnout? Vy jste sice opozici k jednání přizvali...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Václav Hošek: Příležitosti se meze nekladou

12:26 Václav Hošek: Příležitosti se meze nekladou

Chtěl bych se dožít toho, až naše silnice budou brázdit jen elektrické vozy. Jak říkají pirátští pos…