Když se během čtvrtka objevila neoficiální informace, že on, Jana Bobošíková a Vladimír Dlouhý mají v nepořádku příliš mnoho signatur a nejspíš budou z volby vyřazeni, senátor Okamura prohlásil, a dnes to více méně opakoval, že pokud došlo v jeho případě k nálezu většího množství zcela falešných podpisů, bránit se nehodlá.
O stížnosti u Nejvyššího správnímu soudu ale naopak uvažuje Dlouhý, neboť má dojem, že se ministerstvo vnitra dopustilo chyb. A jak se rozhodne paní Bobošíková, o jejímž případném boji vůči ministerstvu pochyboval předem málokdo, nebylo do uzávěrky tohoto pořadu známo sice nic známo (ostatně se prý o tom musí nejprve poradit se stranou, která ji do volby vyslala, tedy Suverenitou, Blokem Jany Bobošíkové, jak zní plné jméno subjektu), ale že by to kandidátka nechala jen tak, by bylo velké překvapení. Navíc k tomu, o čemž ještě bude řeč, má možná skutečný důvod.
Řízení u správního soudu ovšem ještě samotnou prvou historickou přímou volbu hlavy státu nijak neohrožuje, s tím zákonodárci počítali a lednový termín prvého kola by se krásně stihl. Jestliže by ale došlo k další stížnosti, totiž u soudu ústavního, pak už by to byla komplikace, neboť tam je na podání šedesát dnů, tedy příliš dlouhá doba. Riskovat volbu v daném termínu, dodatečně ale zpochybněnou, si ministerstvo vnitra troufne těžko, byla by to víc než blamáž.
Jak se dalo očekávat, hned se objevily hlasy, že je po kontrole podpisových archů nejvyšší čas na přímou volbu zapomenout a vrátit se k výběru prezidenta oběma komorami parlamentu. Což navrhuje kupříkladu poslanec ODS Boris Šťastný s tím, že bychom se tak vyhnuli mezinárodní ostudě. Doopravdy by byla ale Česká republika ve světě k smíchu, kdyby nyní plebiscit zrušila. Zatímco pár týdnů nebo měsíců bez prezidenta celkem nikoho vzrušovat nebude, hlava českého státu nemá žádné tak zásadní pravomoci, aby byl hladký chod státu ochromen.
S okřídleným „já jsem to říkal“ jistě přijdou ti, kdo kritizovali, že parlament neschvaloval tak podstatnou ústavní změnu jaksi kompletně, neboť prováděcí zákon prošel až na poslední chvíli. A jak vidno, jsou v něm mezery. S tím se dá těžko polemizovat, ministři i zákonodárci se měli všemi okolnostmi přímé volby zabývat dřív a důkladněji. Ale stalo se a netřeba zatím propadat zmatku.
Jinou věcí ovšem je, jestliže ministerstvo skutečně při kontrole a následném přepočtu na procenta chybovalo. A což možná poškodilo už zmíněnou Janu Bobošíkovou, která podle některých názorů měla sítem projít. Je-li tomu tak, potom jde skutečně o ostudu resortu a bude to i voda na mlýn rázné kandidátky. Pokud ale úředníci ministerstva zvolili špatný systém přepočtu, pak to nejspíš Nejvyšší správní soud uzná, a jak už řečeno, tehdy se ještě nic dramatického dít nebude a Bobošíková volbu klidně stihne. Dokonce jí to může i v očích některých voličů mírně pomoci.
Jak už ale řečeno obrátí-li se ke správnímu soudu také její kolegové, naopak neuspějí a odvolají se k ústavním soudcům, spatříme na vlastní oči obnažený domácí Kocourkov. Otázkou ale je, zda případný zamítavý verdikt prvé instance, tedy správního soudu, má smysl zpochybňovat. To by totiž mohlo vypadat jen jako obstrukční naschvál, na nějž by se občané dívali skrz prsty.
Mimo jiné také proto, že by se tak nepříjemně únavně protáhla prezidentská kampaň. A hlavně, že by v čele státu nějakou dobu formálně stál Milan Štěch coby předseda Senátu. Kovaný odborář a hlavně bývalý člen KSČ od roku 1978, tedy husákovských nejlítějších časů. Dost na tom, že šéfuje horní parlamentní komoře. Bylo by to o to paradoxnější, že se komunistická legitimace stává v kampani stále frekventovanějším tématem. Určitě nikoli náhodou po té, co na severu Čech usedl do hejtmanského křesla také jeden někdejší normalizační soudruh.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
