Státní zastupitelství totiž Pohůnkovi čerstvě přidalo obvinění, že paní Nagyové, dnes už Nečasové, navrhl, aby sledovačku prováděla soukromá firma. Ovšem na náklady ministerstva obrany. Je sice pochopitelné, že se zpravodajec brání, jak může. Ale vyjadřovat pohoršení nad tím, kam až jsme dospěli a co si dovolují žalobci, a přitom pomíjet, na čem se sám podílel, to chce zvláštní náturu.

Pohůnek totiž říká, že si prý tak jeho útvar vlastně jen ověřoval, do jaké míry je jím doporučená soukromá agentura spolehlivá. Aniž by mu přišlo zvláštní, co si to paní Nagyová na státní útraty objednává. Že by si přitom nepoložil otázku, proč chce nechat špehovat ženu svého nadřízeného? Že by nic netušil o dlouho bujícím vztahu Nagyové s Nečasem? A že by se také nezajímal, proč má být zároveň sledován i párek zaměstnanců premiérovy kanceláře? Byl by Pohůnek ochoten bez mrknutí oka dávat k dispozici lidi i techniku komukoli výše postavenému, kdo si o to řekne? Aniž by si kladl všelijaké otázky?