1. Kontext arabského jara a povaha konfliktu

Arabské jaro bylo zpočátku interpretováno jako demokratizační proces na Blízkém východě a v severní Africe, jehož cílem je odstranit dlouholeté diktatury. Některé země uvrhlo do chaosu, v jiných probíhá plíživá islamizace,přičemž očekávání v sociální a ekonomické oblasti nebyla naplněna.Protesty v Sýrii začaly 15. března 2011 ve městě Dará a pod vlivem revolučních událostí v okolních zemích se aktivizovalo Muslimské bratrstvo, které razantně vystoupilo proti prezidentu Háfizovi Asadovi, potažmo sekulárnímu zřízení, již v osmdesátých letech. V únoru 1982 rozpoutali islamisté povstání a při tvrdých bojích o město Hamá zahynulo přibližně 10 000 lidí. Současnou válku tak lze vnímat jako pokračování neúspěšné revolty z osmdesátých let.

Za důležité považuji ujasnit si základní terminologii. Sýrie není v občanské, ale v náboženské válce, kterou podnítily cizí státy pro své vlastní zájmy. Souvislost se spontánním povstáním v Tunisku a Egyptě je jen zdánlivá.Nepřátelé Sýrie – kteří si paradoxně říkají „přátelé Sýrie“ –financují a vyzbrojují protivládní skupiny, které jsou jen z menšiny tvořeny domácí opozicí a většinu představují džihádisté z různých arabských a muslimských zemí. Podstatou konfliktu je boj sunnitských fundamentalistů proti sekulárnímu režimuv čele s minoritními alávity, nikoliv boj za demokracii a svobodu slova. Mohou džihádisté podporovaní absolutistickými arabskými monarchiemi už z podstaty bojovat za demokracii?

Západní mainstreamová média vedou proti syrské vládě informační válku. Selektují informace a často je přebírají pouze z jednoho (neověřeného, povstaleckého) zdroje. Zpravodajství televize al-Džazíra (vlastněné katarským emírem) a al-Arabíja (vlastněné Saúdy) je pouze hlásnou troubou názorů svých majitelů. A stejné je to se západními masmédii. Ukázkovým příkladem jejich „objektivity“ je informování o masakru v Húlá z konce května 2012. Z krveprolití, při němž byla zavražděna stovka civilistů, zejména žen a dětí, byl bez jakýchkoliv důkazů obviněn „režim“. Masakr vedl k odvolání většiny velvyslanců západních zemí z Damašku. Německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung však později odhalil, že ve skutečnosti se těchto vražd dopustili příslušníci tzv. Svobodné syrské armády. Většinu obětí tvořili alávité podporující současného prezidenta. Tato dezinformace (lež) už nebyla médii vyvrácena ani uvedena na pravou míru a přešla se mlčením. Takto se manipuluje veřejným míněním.

2. Opozice