Nezdálo se mi, že by Tibeťané „úpěli pod čínskou nadvládou“, jak se nám snaží namluvit média hlavního proudu. Naopak, viděl jsem mnoho spokojených lidí, jejichž kvalita života se během posledních desetiletí neuvěřitelně zvýšila.

Modernizace zemědělství

Připomeňme, že Tibet byl do roku 1951 (de facto do roku 1959) teokratickým feudálně-otrokářským systémem s extrémně zaostalým hospodářstvím. Modernizace Tibetu začala bezprostředně po osvobození v roce 1951, avšak za nesmírně složitých podmínek. Po roce 1959 byla v Tibetu aktivně prosazována modernizace zemědělství a farmářství a změnily se způsoby výroby. Centrální vláda investovala obrovské sumy do zavlažovacího systému a do modernizace nástrojů zemědělské výroby. Kombajny, traktory a další stroje nahradily staré způsoby výroby – obdělávání půdy dvěma zapřaženými voly nebo ruční sklízení obilí srpy. Zlidověly moderní technologie jako např. hnojení a chemické hubení rostlinných škůdců, rozšířil se chov hospodářských zvířat i ochrana travnatých plání. Všechna tato opatření výrazně zlepšila podmínky a efektivitu produkce – celková sklizeň obilí vzrostla z 182 900 tun v roce 1959 na 961 500 tun v roce 2013.