Přestože první se etymologicky váže k „základům“ a druhé ke „kořenům“ (a nejsme-li zemědělští detailisté, musíme uznat, že v principu jde o to samé), nabralo první v mediální zkratce konotace „fanatika umírněnějšího“, druhé pak „fanatika agresivního“ – aniž by pro to byl jakýkoli (tedy jiný než zvukomalebný) důvod.

Zkratky v uvažování mohou být ale ještě šílenější. Dokazují to mimo jiné všichni, kdo dnes chtějí bojovat proti tzv. „I/islámu“. Protože mi stále není jasné, proti čemu takoví lidé vlastně brojí, dávám na výběr jak velké, tak malé počáteční písmeno.

Jasné naproti tomu je, že pokud daní bojovníci neurčí svého protivníka přesněji, pak jediné, čeho dosáhnou, bude jen další legitimizace konstruktu „Islámu“ jako monolitu – což je mimochodem přesně to, oč jde i institucím, proti nimž by všichni ti, kdo si berou na paškál „Islám“ jako celek, zřejmě ve skutečnosti rádi brojili; jen to nejsou z nějakého důvodu schopni definovat přesně.

Útočení proti náboženství jako celku totiž výrazně napomáhá cílům, jež si správci jakékoli institucionalizované víry přejí dosáhnout – vytvoření zdání „hmatatelnosti“ a jednolitosti takové víry, probuzení pocitu, že „náboženství“ jsou především jasně viditelné, smyslově vnímatelné kontury, charakteristické vnější rysy, „image“ či „look“. V námi diskutovaném případě tak jde o paradoxní stav, kdy kritici islámského vyznání si pod pojmem I/islám představují prakticky totéž, co extrémisté z Islámského státu či dalších islamistických frakcí či režimů – neměnný, neměnitelný, vždy daný a nediskutovatelný soubor pokynů, příkazů, úkonů a dalších nápadných doplňků dennodenní existence.

Jak na tuto hru (spočívající v povýšení podružných jevů – šátků, burek, vepřového, alkoholu, modliteb či džihádu – nad skutečné, niterné duchovní hodnoty) ve své neznalosti, naivitě a paušalizaci přistupujeme, umožňujeme posílení všech příslušných umělých konstruktů a stereotypů, čímž zároveň usnadňujeme práci všem zavilým ulamá i světským hegemonům, kteří si mandát na výklad „I/islámu“ monopolizovali a nadále monopolizují. Islamističtí extrémisté musejí mít z hlouposti západních „lidových“ odpůrců „Islámu“ obrovskou radost, neboť ti jim v šíření dojmu, že I/islám je monolit, prokazují neocenitelnou službu.