I když jistě se můžeme  pokusit sledovat v různých náboženstvích – přes závažná specifika a odlišnosti – určité společné rysy, či  zdánlivě společné rysy  či  vzorce,  a komparativní religionistika nám nesporně nabídne vážné  poznatky o základních lidských náboženských archetypech i o  společné struktuře náboženských   prožitků, takzvaných náboženských zkušeností, i náboženských projevů, ritů, mýtů,  dogmat, přec se jen přikláním  k těm, kteří důvodně odmítají mluvit o náboženství obecně. 11)

V našem kulturním kontextu mluvím tedy o náboženství, které je jedním z hlavních pilířů evropské kultury, mluvím o  křesťanství.  Když  pojednávám o způsobu mluvení o Bohu, mám na  mysli tradici náboženství starého Izraele a  křesťanské  víry a  její sebereflexi v podobě křesťanské teologie. Když pojednávám o evropských filosofech, kteří  svou kritikou  náboženství  otevřeli    perspektivu  ateistického mluvení o Bohu, mám též vždy na  zřeteli   Boha  hebrejsko-křesťanské tradice.

Velmi často jsem ve svých textech  podtrhl, že religionistika  není  teologie a naopak, že teologie není religionistika. I když  religionista může jít určitý kus cesty společně  s  teologem, zejména pokud ten alespoň do značné  míry pracuje historicko-kritickou metodou, může se od něho i učit, přec přijdou na rozcestí, kde nastává předěl. Teolog,  i když svou víru  podrobuje kritické sebereflexi, je vyznavačem svého náboženství, považuje se, či chce být považován za věřícího. I kritickou reflexi své víry podniká v zájmu jejího zvěstování. A přísně vzato, jsou mantinely, které respektuje, které svým kritickým bádáním nemůže úplně zpochybnit či odstranit, pokud chce ještě zůstat teologem. 12)

Podobně  jsem  vyznačil  odlišnost mezi filosofií náboženství a náboženskou filosofií. 13) Náboženská filosofie se snaží obhajovat či vykládat náboženství pomocí filosofických argumentů, filosofie náboženství studuje náboženství jako lidský jev lidských dějin a kultury, klade si otázku, proč člověk náboženství  tvoří a  jaké obsahy nažívá  do náboženských archetypů, do pojmu  Bůh, do náboženských ritů, mýtů, dogmat a etických postojů.

Filosofie náboženství z pozice kritického racionalismus

Jistě že tento můj  důraz na  výraznou odlišnost religionistiky a teologie,  a filosofie náboženství a  náboženské filosofie  pramení z mého   východiska, ze kterého k náboženství,  konkrétně ke křesťanství, přistupuji. Tím zorným úhlem,  pod kterým se dívám na křesťanství jako na jev lidských dějin a kultury  je  kritický racionalismus. Kritický racionalismus nezná kategorii nadpřirozeného zjevení či nadpřirozeného zázraku. 14) Pokud  náboženští lidé o něčem takovém  mluví, považuje to kritický racionalista za jejich subjektivní prožitek, i když oni sami budou jistě velmi přesvědčeni o  objektivitě svých náboženských zkušeností a představ.

Filosofové, kteří inklinují k tradici  empirismu, pozitivismu a k jeho korektuře v podobě kritického racionalismu se většinou tématem náboženství nezabývají. Většinou věnují pozornost filosofii vědy, než  by se zabývali tak podivným jevem, jako je náboženství.  Nebo se řadí k  tvrdým ateistům, kteří s náboženstvím vedou polemiku a snaží  se doložit  jeho nesmyslnost.  Proto se většinou filosofie náboženství ujímají filosofické směry, které spojuje přesvědčení, že hluboké duchovní dimenze lidství nelze postihnout pozitivistickou metodologií, či metodologií kritického racionalismu, a především je spojuje přesvědčení, že jen ten, kdo se nedívá zvenčí, kdo stojí uvnitř, kdo tu hudbu, která se hraje sdílí, může porozumět. Tím však už netraktují filosofii náboženství, nýbrž náboženskou filosofii. K takovým patří: filosofická teologie, transcendentální filosofie, hermeneutika náboženství,  fenomenologie náboženství. 15)

Na námitku, že ale přece není možné žádné zcela nezaujaté poznání, jsem odpověděl a odpovídám, že jsem velmi zaujat pro co možná nejvyšší stupeň nezaujatosti.

Věnuji-li se religionistickému studiu křesťanství jako   lidskému jevu lidských dějin a kultury a filosofii náboženství z pozice kritického racionalismu, může to působit jako  soliterní rarita. Často zazní námitka: „Copak  může náboženství rozumět   „racionalistický  fachidiot, či  pozitivistický trotl ?“
Jako kritický racionalista jsem jiného mínění: