Dovolte, abych nejprve předeslal několik vět zcela osobních: Když se mi dostalo té pocty od rektorátu drahé mi Karlovy University,-  (kde jsem od r. 1990 do 2009 prožil dvacet nejkrásnějších let svého života) -  abych se podílel na tomto husovském symposiu, vyvolalo to ve mě radost i veliké rozpaky.

Radost   proto, že velkými učiteli mého  mládí byli F. M. Bartoš, Rudolf Říčan a Amedeo Molnár, - a   i když nejsem historik,  a ani  ve svém oboru  filosofického tázání  nesahám těmto   velkým badatelům  po kotník, považuji za svůj úkol přenést přes svou generaci do další generace jejich impozantní  odkaz.  Ti,  kteří už neměli možnost potkat Bartoše, Říčana, Molnára, by alespoň ode  mě měli uslyšet o těchto výšinách intelektu, akribie a hermeneutiky.   

Na druhé straně to pozvání vyvolalo ve mě rozpaky : „Co tam chceš dělat Fundo, vždyť nejsi historik, a nejsi  husitolog?“  Mohu snad uvést ve svůj prospěch, že historie je mou zálibou od mládí, čtu si historická díla v pozdních hodinách jako poutavou, brilantně psanou  beletrii - narozdíl od frivolní beletrie podloženou prameny.   Mohu  snad ve svůj prospěch   říci, že dílo Husovo i velké monografie   Husovi věnované jsem přečetl - ale to je pořád příliš málo, aby mě to kvalifikovalo k referátu na tomto symposiu.

Nebudu tedy fušovat do dílny historiků. Přidržím se svého oboru. Nevystupuji s nárokem, že jsem filosof, raději  říkám, že se věnuji filosofickému tázání. K filosofickému tázání  patří, že spíše otázky klade, než  že by nabízelo odpovědi. K filosofickému tázání  patří pochybnost, vztažená  až  k  vlastnímu sebezpochybnění.  Filosofické tázání svým kladením otázek je   hrází proti vší povrchnosti, konsumní plytkosti  a  proti domnělým  jistotám  sebejistých,   nekritických  nábobů.

Protože vzdělanost znamená tradování tradic, předávání tradic, je  snaha o filosofickou reflexi  tradic českých dějin, včetně tradice husovské, tématem filosoficky legitimním.