Boj za lidská práva. Šlo o mystifikaci od samotného počátku, ale v poslední době se ukazuje v plné nahotě, jak falešný a manipulativní je to pojem. A jména těch, co poslední roky obdrželi nějakou tu cenu oněm takzvaným lidským právům věnovanou, ilustrují tento podvod nejlépe. Stejně jako pohled na to, kdo a proč tato "ocenění" rozdává.

Nevím kolik všech těch udílených cen je, jisté je jen to, že zažíváme jejich inflaci. Společné mají jedno, naprostou většinu z nich udílí západní organizace, nebo organizace fakticky řízené západními zeměmi.

Velmi zajímavý fenomén je to, že i mnozí z nás, kteří jsou k současnému sebevražednému kurzu Západu silně skeptičtí, tak stejně, alespoň na emoční úrovni, podléháme jakémusi „rozechvění“, když někdo nějakou významnou cenu obdrží. Myslet si o tom mohu, co chci, a také si to myslím. Přesto se neubráním tomu, že takové zprávě věnuji určitou pozornost. Něco ve smyslu: „Tak kdopak letos tu Nobelovku za mír dostane?“

Co vlastně ty ceny reprezentují

Když se na ceny a jejich laureáty podíváme, zjistíme, že lidumilné chování, není zdaleka tím nejdůležitějším kritériem jejich udělení. Zásadnější je, aby kandidát reprezentoval určité myšlení, myšlení, které koresponduje s myšlením současného Západu. Tak jako nevládky a neziskovky jsou nástrojem jeho zahraniční politiky na podporu prozápadní opozice v ještě "nedobytých" zemích, tak oceňovaní lidé jsou téměř vždy tváří této opozice. Obvykle líbivou tváří, na jejímž image se samozřejmě dál pracuje a pěstuje se její podoba jakožto nositele humanity.

Samozřejmě že taková postava musí být dobře vybrána. Vždy to bude někdo, jehož rétorika nese silný morální „étos“, někdo, kdo snadno v myslích lidí zaujme roli morální autority, a kdo tedy současně „legitimizuje“ a učiní sympatickými všechny kroky Západem vybraného a podporovaného politického subjektu.