Boj za lidská práva. Šlo o mystifikaci od samotného počátku, ale v poslední době se ukazuje v plné nahotě, jak falešný a manipulativní je to pojem. A jména těch, co poslední roky obdrželi nějakou tu cenu oněm takzvaným lidským právům věnovanou, ilustrují tento podvod nejlépe. Stejně jako pohled na to, kdo a proč tato "ocenění" rozdává.
Nevím kolik všech těch udílených cen je, jisté je jen to, že zažíváme jejich inflaci. Společné mají jedno, naprostou většinu z nich udílí západní organizace, nebo organizace fakticky řízené západními zeměmi.
Velmi zajímavý fenomén je to, že i mnozí z nás, kteří jsou k současnému sebevražednému kurzu Západu silně skeptičtí, tak stejně, alespoň na emoční úrovni, podléháme jakémusi „rozechvění“, když někdo nějakou významnou cenu obdrží. Myslet si o tom mohu, co chci, a také si to myslím. Přesto se neubráním tomu, že takové zprávě věnuji určitou pozornost. Něco ve smyslu: „Tak kdopak letos tu Nobelovku za mír dostane?“
Co vlastně ty ceny reprezentují
Když se na ceny a jejich laureáty podíváme, zjistíme, že lidumilné chování, není zdaleka tím nejdůležitějším kritériem jejich udělení. Zásadnější je, aby kandidát reprezentoval určité myšlení, myšlení, které koresponduje s myšlením současného Západu. Tak jako nevládky a neziskovky jsou nástrojem jeho zahraniční politiky na podporu prozápadní opozice v ještě "nedobytých" zemích, tak oceňovaní lidé jsou téměř vždy tváří této opozice. Obvykle líbivou tváří, na jejímž image se samozřejmě dál pracuje a pěstuje se její podoba jakožto nositele humanity.
Samozřejmě že taková postava musí být dobře vybrána. Vždy to bude někdo, jehož rétorika nese silný morální „étos“, někdo, kdo snadno v myslích lidí zaujme roli morální autority, a kdo tedy současně „legitimizuje“ a učiní sympatickými všechny kroky Západem vybraného a podporovaného politického subjektu.
Jména jsou známá: Nelson Mandela, Michail Gorbačov, Václav Havel, Viktor Juščenko, Aun Schan Su Ťij, atd. Někteří z nich těmi prezentovanými vlastnostmi skutečně disponovali, neříkám že ne. Často ovšem podlehli a uvěřili všemu tomu zbožšťování své osoby. O to ochotněji pak plnili svoji politickou úlohu a vytvářeli stafáž politickým procesům, jejichž čistota už nebyla tak průzračná jako jejich mediální image.
Systém udílení cen spřízněným osobnostem je zároveň systém, který sám sebe posiluje. Každé takové hnutí, když je pozvednuto na určitou úroveň, si založí svoji vlastní cenu, kterou oceňuje spřízněné myslitele. Takže Václav Havel dostane cenu od Evropského parlamentu a Evropský parlament dostane cenu Václava Havla. Ti oba pak ocení například Viktora Juščenka na Ukrajině, Juščenko založí nadaci, která ocení Václava Havla a Evropský parlament.
V neposlední řadě, ceny jsou obvykle doprovázeny nezanedbatelnou finanční částkou, což z udílení cen dělá další šikovný nástroj financování opozice v zemi zájmu. Funguje to skvěle. A lidé vzrušeně čtou o dalším oceněném a mnohým z nich jméno utkví v paměti jako jméno dobrodince a nositele pokroku, který spolu s tím co představuje, zasluhuje podporu.
Občas to nefunguje
Stroj se ale začíná zadrhávat. Snad dostupnost alternativních zdrojů informací způsobila, že se lidé na předložené modly dívají kritickýma očima - spíše ale jejich nemoudrý výběr, kdy autoři příliš spoléhali na to, že mohou obecenstvu předložit kohokoli - a ten bude přijat, jako tomu bývalo.
Už to ale nefunguje tak hladce a lidé přestali brát vážně i samotnou královnu těchto cen: "Nobelovu cenu za mír": Jásir Arafat, Al Gore, Barack Obama, Evropská unie. To vše bije do očí už moc a jako sláma z bot z toho čouhá snaha oceněním podpořit a legitimizovat postoje a směr politiky zastávané oceněnou osobností. Globálním oteplováním počínaje, přes unifikaci Evropské unie, až k ocenění nebílé volby amerického prezidenta.
Tomáš Halík se po obdržení Templetonovy ceny vyjádřil: "Teď už na mě nedoplivnou". Zřejmě si od ceny sliboval nekritizovatelnost a záštitu. No, nezafungovalo to podle jeho očekávání a nedávno dal svoje zklamání najevo výrokem, který zhruba říká, že nám prezidenta dělat nebude, protože ho neumíme docenit...
Žhaví kandidáti dneška
Nyní je tedy prý tím nejžhavějším kandidátem na nobelovku Angela Merkelová, případně papež František. U obou za jejich postoj k uprchlické krizi. Pokud to tak opravdu dopadne, budeme vědět s jistotou dvě věci: Za prvé, neplatí definice Nobelovy ceny, jako ceny, která se uděluje za činy vedoucí k bratrství mezi národy, protože výsledkem Merkelových činů je a ještě bude jen více nenávisti mezi národy.
Za druhé je jasné, že je to poslední zoufalý pokus jak „vítačství“ v očích obyvatel Evropy obhájit. Myslím si však, že je to snaha marná. Žijeme v čase pádu hrdinů a ikon. Když papež František prohlásí, že to, co zažíváme, sice je arabská invaze, ale že ji musíme přijmout, neboť nás obohatí, dokonce i disciplinovaní katolíci namítají, že nechtějí být obohaceni jako statisíce jejich trpících souvěrců na Blízkém východě.
Jak bude systému důvěřovat méně a méně lidí, budou přibývat snahy o to, aby byl opět brán vážně. A budou se zakládat další a další ceny a nadace podporující tu cestu, ve kterou lidé již nevěří. A všechny ty ceny se postupně stanou reliktem odcházející epochy. Svět, který se formuje a prosazuje mimo ten náš, se o naše ceny nebude zajímat, a nakonec přestanou zajímat i nás samotné.
Defilé oceněných
Několik příkladů cen a ceniček, které dokreslují jejich sebepotvrzující charakter:
Nobelova Cena míru - udělována osobě nebo organizaci, která vykonala nejvíce probratrství mezi národy zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů.
- 1981 Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
- 1983 Lech Walesa
- 1984 Desmond Tutu
- 1990 Michail Sergejevič Gorbačov
- 1994 Jásir Arafat, Šimon Peres, Jicchak Rabin
- 2001 Organizace spojených národů (Kofi Annan)
- 2007 Al Gore
- 2009 Barack Obama
- 2012 Evropská unie
Templetonova cena označována jako „Nobelova cena za náboženství“
- 2014 Tomáš Halík
Cena Karla Velikého - ocenění za nejvýznamnější přínos k rozvoji porozumění v západní Evropě, činnost pro společenství, službu v zájmu lidstva a míru ve světě.
- předseda Evropského parlamentu Martin Schulz
Cena Václava Havla za lidská práva - za mimořádný přínos jednotlivce či nevládní instituce k ochraně lidských práv.
- běloruský aktivista Ales Bjaljacki
- azerbajdžánský obhájce lidských práv Anar Mammadli
Sacharovova cena za svobodu myšlení, pojmenovaná po sovětském disidentovi Andreji Sacharovovi, byla založena Evropským parlamentem v prosinci 1988. Oceňuje osoby a organizace zasazující se za lidská práva a svobody.
- 1988 Nelson Mandela
- 1998 Ibrahim Rugova
Cena lidských práv Alice Garrigue Masarykové je udělována velvyslanectvím USA od roku 2004. Oceňuje rozvoj lidských práv, podporou sociální spravedlnosti a obranou demokratických svobod přispívající k otevřené občanské společnosti v České republice.
- 2005 - Kumar Sri Vishwanathan
- 2007 - týdeník Respekt
- 2010 - Anna Šabatová
- 2012 - občanské sdružení Romea
The Andrew Elias Human Tolerance Award za vynikající zásluhy v šíření hodnot tolerance a duchovní a intelektuální svobody
- Tomáš Halík
Cena Homo Homini (Člověk v tísni)
- Ibrahim Rugova
Cena Pelikán - cena Listů za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog.
- Jaroslav Šabata
- Adam Michnik
Jistě je mnoho dalších velkých i lokálních cen, o kterých veřejnost ani neví. Je to velký byznys a jsou v tom peníze. Ale protože peníze nikdo nedává někomu jen tak z plezíru, je jasné, že organizace mají svoje politické cíle, kterých se snaží dosáhnout. Tyto organizace a jejich ceny jsou prostě jednou ze zbraní na válečném poli ideologie, propagandy a geopolitiky obecně.
Pánové a dámy z bratrstev pravdy a lásky si tedy budou nadále vyměňovat navzájem ceny a ujišťovat sebe i svět o svém významu.
Jsou to lidé minulosti.
Zdroj (redakčně kráceno).
Vyšlo na protiproud.parlamentnilisty.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
