Můžete ovšem vsadit svůj život na to, že Washingtonu ani v nejmenším nejde ve sportu o férovost či o stejné podmínky pro všechny. Vždyť je to on, který férovost či stejné podmínky pro všechny zlikvidoval jak ve vztahu ke svým vlastním občanům, tak k cizině. Vždyť je to on, který neuznává suverenitu jiných zemí a mezinárodní právo, je to on, který prosazuje agresi, a rukama i nohama je v současnosti zaměstnán zabíjením milionů lidí v zájmu své nové světovlády.

Lze tedy spravedlivě konstatovat, že Washingtonu nejde o nic jiného, než o vůdčí postavení ve sportu, stejně jak mu o to jde i v jiných zahraničně-politických záležitostech. Považuje prostě  za potřebné odklidit ruské atlety z cesty, aby na ní oni – Američané – mohli posbírat co nejvíc medailí.

Ale nejen to. Dopingový skandál je zde hlavně jako součást nepolevujícího úsílí Washingtonu izolovat Rusko od ostatního světa – a tou izolací v něm vyvolat opozici proti Putinovi.

V Rusku, a hlavně pak v jeho hospodářském sektoru, existuje totiž jistá menšina, známá jako „atlantičtí integralisté“, kteří mají za to, že pro Rusko je důležitější být včleněno (integrováno) do Západu, než být nezávislé. Ta menšina je tedy ochotna prodat nezávislost Ruska za jeho přijetí do západního společenství, a jde tedy de fakto o zrádce Ruska, které však Putin ještě toleruje.

Zákazem ruské účasti na olympiádě se Washington pokouší posílit tuto protiputinovskou opozici, která teď může prohlašovat: „ To Putinova nesmiřitelnost  nás vzdálila od olympijských her. Putin izoluje Rusko od světa. Musíme se Západem spolupracovat (což je eufemizmus pro zvednutí rukou nad hlavu), jinak se staneme vyvrženci světa.“