Vzpomeňme na Sadámovy zbraně hromadného ničení, na iránské nukleární zbraně, na Asadovy chemické zbraně a na Rusko, vrhající se jako šelma na Ukrajinu.

Mainstreamová média zničila svou hodnověrnost tím, že přijala za své to, co o domnělých „teroristických událostech“, jakými byly např. 11. září či bombový útok při bostonském maratónu, prohlásily vládní úřady. Bez ohledu na zcela jasné nsrovnalosti v těchto prohlášeních, bez ohledu na jejich rozpory a policejní přehmaty, jež se už na první pohled zdály být příliš nepravděpodobné na to, aby se jim dalo věřit, zůstala mainstreamová média pravdě vládních úřadů věrna. Nekladla žádné otázky a o pravdě odmítla pátrat. Jen jako fakta předala lidem to, co jim vládní úřady sdělily.

Znakem totalitního nebo autoritářského státu je, že média se vzdávají povinnosti pátrat po pravdě a pak tuto pravdu lidem sdělovat, a místo toho přijmou roli pouhých propagandistů. Všechna západní média pracují v tomto „propagačním módu“ už poměrně dlouho, a v USA byla transformace žurnalistů na propagandisty završena až koncentrací dříve nezávislých médií do šesti megakorporací, které jsou – což je pro věc charakteristické – všechny řízeny nikoliv novináři.

Důsledkem toho všeho je, že přemýšliví a inteligentní lidé se ve svém pídění po pravdě namísto k mainstramu obracejí stále více k médiím alternativním.

Nejživějším příkladem pro tento vývoj je 11. září. Obrovský počet odborníků všech oborů už na padrť rozbil jeho oficiálně vyprávněný příběh, který na svou obhajobu neuvedl vůbec nic. Avšak bez ohledu na to i bez ohledu na nejprůkaznější svědectví a fakta, která uctívači pravdy o 11. září 2001dodneška shromáždili a oficiální příbeh tak až do kořene vyvrátili, stále se od nás žádá, abychom uvěřili tomu, že hrstka Saudů, technologicky vybavených jen noži na otvírání krabic, a též bez podpory jakékoli zpravodajské služby, dokázala přechytračit tak mohutnou kontrolní a dohledovou technologii, vyvořenou  organizacemi DARPA a NSA, a uštědřila tak supervelmoci ránu, jaká nemá v historii lidstva obdoby. A nejen to. Supervelmoc se po té ráně jen otřepala, aniž by prezident USA, americký Kongres a “mainstreamová média” vyžadovala od kohokoli jakékoliy převzetí odpovědnosti za tak šílenou státní blamáž. Namísto tedy toho, aby Bílý dům  vyšetřování takovéhoto okázalého neúspěchu inicoval a vedl – stal se pravý opak. Po více než rok se Bílý dům  co nejdivočeji šetření předmětné události bránil, a souhlas se zřízením vyšetřovací komise k případu vydal teprve až po energických žádostech postižených a hlavně neúplatných rodin.