"Americký zázrak" Donald Trump, zosobnění "voličské revoluce", je od včerejší noci prakticky vítězem republikánských primárek a stane se s pravděpodobností hraničící s jistotou kandidátem do podzimních prezidentských voleb. Uznal to už i jeho hlavní soupeř Ted Cruz. Texaský senátor odstoupil z boje o republikánskou prezidentskou nominaci poté, co prohrál s Donaldem Trumpem ve včerejších primárkách v Indianě. Podle průběžných výsledků získal necelých 38 procent hlasů, kdežto Trumpa volilo přes 53 procent voličů.
Indianský triumf
K počtu 1237 delegátů zajišťující Trumpovi automatickou nominaci mu podle propočtů agentury AP po indianském triumfu chybí 190 delegátských hlasů. Ty může fakticky získat už kdyby zvítězil jen v Kalifornii, kde je rovněž podle všech průzkumů velkým favoritem. Jediným soupeřem, který ještě oficiálně nevzdal souboj s ním, je guvernér Ohia John Kasich, který však za Trumpem zaostává o téměř 900 delegátů a jeho šance na nominaci jsou prakticky nulové.
Voličská revoluce Američanů, kteří mají plné zuby současného establishmentu, tak dosáhla svého prvního velkého vítězství.
"Půjdeme po Hillary Clintonové. Nebude skvělou prezidentkou, nebude dobrou prezidentkou, bude chabou prezidentkou. Nerozumí obchodu,” řekl po svém triumfu Donald Trump. Zjevně chtěl být vůči své pravděpodobné protikandidátce zatím mírný. Clintonová totiž ve skutečnosti nerozumí ničemu kromě washingtonských čachrů, do nichž pronikla v době „panování“ svého manžela a později jako ministryně zahraničí. Kdo sleduje skvělý televizní seriál Dům z karet, ví, o čem je řeč.
Nejen ve Washingtonu jsou současné "elity" v šoku. Česká televize si pospíšila s komentářem Tomáše Klvani (někdejší „pan Radar“, který měl zajistit v ČR jeho „vlídné přijetí“ veřejností). Ten soudí, že prý je socialistka Clintonová ve skutečnosti pravicovější než republikán Trump. Něco tak zoufale hloupého pouze dokumentuje zmatek v hlavách amerických „neokonů“ (a jejich zahraničních přátel a dobře honorovaných vykladačů jako je Klvaňa).
Pravo-levý střet se totiž v Americe ani nikde jinde už dlouho vůbec nekoná. Dnes jde především o to, dostane-li se do Bílého domu člověk, který se pokusí vrátit Ameriku i poměry ve světě do relativně stabilnějšího a klidnějšího stavu (Trump), nebo zda bude postupovat dál v ničivé politice expanze a imperiálních diktátů amerických korporací a bankéřů (Clintonová), jenž by ještě více přiblížil svět fatální jaderné válce s Ruskem.
O tom, jak to vnímají skuteční konzervativci nenapojení na washingtonské elity, hovoří skvělá analýza někdejšího spolupracovníka Ronalda Reagana a slavného komentátora Patricka Buchanana:
Patrick Buchanan
Pat Buchanan: Amerika především!
Ať už se to establishmentu líbí, nebo ne - a že se mu to nelíbí, je zjevné - v Americe probíhá revoluce. Starý pořádek tady ve Washingtonu mizí v nenávratnu. Amerika překročila Rubikon. Návratu není.
Potvrzuje to triumfální tempo, kterým si Donald Trum pochoduje pro clevelandskou nominaci - které jen zrychlilo vítězství v dalších pěti státech z minulého úterka. Potvrzuje to i projev, který Trump bezprostředně poté pronesl.
Ve třetí minutě onoho projevu před budovou Centra pro národní zájmy (Centre for National Interest - bývalé Nixonovo centrum, americký konzervativní think-tank, pozn. překl.) Trump konstatoval, že “hlavním a všeprostupujícím heslem” jeho případné vlády bude “Amerika především”. Tomu říkám trefa do černého!
Od Trumpa je velmi odvážné a politicky statečné přihlásit se k tomuto heslu protiválečných aktivistů, kteří naši zemi hodlali uržet mimo boje Druhé světové války. Jejich hnutí je dnes démonizováno - nehledě na to, že jej tehdy podporovali mladí “rebelové” Jako John F. Kennedy a jeho bratr Joe, nebo Gerald Ford a Sargent Shriver, prezident Hoover a Alice Rooseveltová.
Jak nám prospěl nový světový řád?
Trump dal ovšem heslu nový obsah: ať už jde o obchod, imigraci, nebo zahraniční politiku, jak říká: “Americký lid bude opět na prvním místě”. Jinými slovy - americkou politiku budou opět řídit americké národní zájmy.
Bráno podle toho, co kritizuje - a co slibuje - Trump odvrhl jak zahraniční politiku obamovsko-clintonovské kliky, tak dědictví bushovského “republikanismu” a neokonzervatismu. Trump si dokonce dovolil říci, že když se z Bílého domu odstěhoval Ronald Reagan, “naše zahraniční politika začala dávat stále méně smysl. Logiku nahradila bláznivá arogance, což vedlo k jednomu zahraničněpolitickému neštěstí za druhým.”
Na důkaz svých tvrzení vypočítal výsledky patnácti let válčení na Blízkém Východě za Bushe, Clintona i Obamy: občanské války, náboženský fanatismus, tisíce amerických padlých, biliony dolarů vyhozené z okna a vytvoření mocenského vakua, v němž se prosadil Islámský stát.
Nemá snad pravdu? Jak nám kterákoli z těchto válek kdy prospěla? Kde je ten “nový světový řád”, o jehož vzniku kdysi básnil Bush I v OSN? Může někdo snad s klidným svědomím tvrdit, že naše intervence, jejichž cílem bylo svrhnout panující režimy a vybudovat demokratické státy z Afghánistánu, Iráku, Sýrie, Libye a Jemenu byly úspěšné? Že stály za cenu, kterou jsme za ně zaplatili v krvi i zlatě, za spoušť, kterou jsme po sobě zanechali?
Příšery a nebezpečná iluze
George W. Bush kdysi vyhlásil, že cílem Ameriky je “konec tyranie v našem světě.” Samozřejmě, že jde o utopický sebeklam - na nějž Trump odpovídá citátem Johna Qincy Adamse a jeho názoru na Ameriku: “Nemíří do cizích zemí, aby v nich nalezla příšery, jež je třeba zničit.” Na neokonskou “křížovou výpravu za demokracii” Trump říká, že je vždycky “nebezpečný nápad” myslet si, že “bychom mohli vytvořit demokracie západního střihu ze zemí, které nemají ani zkušenosti, ani chuť se západními demokraciemi stát.”
Máme “příliš široké pole působnosti”, tvrdí Trump. “Musíme přebudovat vlastní armádu.” Naši spojenci z NATO se s námi vezli zadarmo po padesát let.
NAFTA byla mizerný obchod. Číňané od časů Bushe I dokázali vydolovat 4 biliony (v orig. trillion, pozn. překl.) dolarů na přebytku obchodní bilance a momentálně si pochutnávají takříkajíc na našem vlastním obědě.
Trumpovo "kacířství" je Reaganova politika
To může americkým elitám znít jako kacířství - a také zní. Jenže Trump narýsovává obrysy zahraniční politiky, které by minulým generacím připadaly jako hlas zdravého rozumu: Jako první je třeba hájit zájmy vlastní země a vlastního lidu.
Namísto nadávek určených prezidentu Putinovi Trump tvrdí, že by, pokud by mohl, s Rusy jednal o “ukončení začarovaného kruhu nepřátelství”.
“Ronald Reagan se musí obracet v hrobě,” prskal senátor Lindsey Graham, který závod o prezidentskou nominaci radši vzdal ještě předtím, než ho měl Trump možnost vypráskat v jeho domovském státě Severní Karolíně.
Jenže na rozdíl od něj autor tohoto článku sloužil v Bílém domě za Reagana a dobře ví, že “Gipper” vždycky hledal možnosti, jak s Rusy vyjednávat. Když byla šance jet na summit s Michailem Gorbačovem v Ženevě a Rejkjavíku, tak po ní skočil.
Paradoxy a dobré tradice
“Naším cílem je mír a prosperita, ne válka,” vyhlašuje Trump. “Na rozdíl od ostatních kandidátů mým prvotním instintkem nejsou útok, válka a agrese.”
Není to náhodou stará dobrá republikánská tradice?
Dwight Eisenhower skončil válku v Koreji a udržel nás stranou od všech ostatních. Richard Nixon ukončil vietnamskou válku, vyjednal dohody s Moskvou a podnikl historickou cestu do Maovy Číny, aby do té doby nepřátelské zemi podal ruku ke smíru.
Reagan použil sílu třikrát za osm let svého působení v Bílém domě. Poslal mariňáky do Libanonu, osvobodil Grenadu a poslal FB-111ky nad Tripolis, aby Kaddáfímu oplatil bombový útok na berlínskou diskotéku plnou amerických vojáků. O Libanonu později soudil, že to byla nejhorší chyba jeho prezidentství.
Vojenská intervence ve jménu ideologie nebo “budování národa” není ani eisenhowerovská, ani nixonovská tradice. Není to ani republikánská tradice. Je to zvrhlost, která se traduje pouze od časů Bushe II a jeho neokonů (neokonzervativci jsou původem "neomarxisté, kteří po pádu Berlínské zdi vyměnili ideologii vývozu sovětské socialistické revoluce za vývoz americké demokracie, pozn. překl.), deviace, která se ukazuje být ničivou jak pro Spojené státy, tak pro Blízký Východ.
Pravý patriot
New York Times v titulku ohlásily, že Trumpův projev byl plný “paradoxů” a dodávají: “volá po posílení armády, abychom ji mohli méně používat.”
Jenže není to přesně totéž, co učinil Reagan? Ten přece uskutečnil největší zbrojení od časů Ikea Eisenhowera, jen aby z pozice síly mohl vyjednat s Moskvou radikální snížení stavů jaderných zbraní.
“Celý ten byznys s ‘budováním národů’ už nás nezajímá,” míní Trump. “Národní stát zústává skutečným základem pro štěstí a harmonickou existenci.” Jinými slovy - končíme s obětováním suverenity na oltáři “globalismu”.
Není to náhodou definice patriotismu, o němž tolik představitelů našich arogantních elit věří, že patří minulosti?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
