Jsem programátor. Na Internetu jsem od úplného začátku, od roku 1995. Tehdy šlo o médium vyložene akademicko-intelektuální. Pak prošlo pubertou, to když se připojila gymnázia a střední školy. Potom zhrubnul a zlidověl, s nástupem dialupu. Dnes je mnohdy stokou. Ale stále zůstal také svobodným zdrojem informací, kde kromě naprostých ptákovin najdete i fakta, která se z oficiálních médií nedozvíte.

A proto asi začal Internet vadit. Návrhy, jak jej cenzurovat, jsou dnes oficiální agendou jak politických stran, tak neziskovek. Instruktážní seminář na toto téma, určený pro pedagogické pracovníky, se dnes konal ve Skautském(!) institutu na Staroměstském náměstí. Jsem také pedagogem, 17 let přednáším strojové jazyky a nízkoúrovňové programování v assembleru na ČVUT. Mám co do činění i s pedagogikou volného času, věnuji se slam-poetry a divadelní improvizaci v DDM. Takže jsem vlastně cílovou skupinou! Přihlásil jsem se.

Skauti ve službách lepších zítřků

Skautský institut spolupracuje s multikulturalistickými neziskovkami (Člověk v tísni, HateFree a dalšími) dlouhodobě. Podobných akcí tam pořádají i několik do měsíce. Některé skautské oddíly se dokonce přímo hlásí k podpoře extremistické levice. Společným nepřítelem jsou pak rasismus, islamofobie, “slušný Čech” a jeho nesprávné názory. Hlavně ty, projevované na sociálních sítích. Protože ty můžeme z tepla domova, zpoza monitoru, monitorovat. Označovat. Nálepkovat. Nahlašovat a udávat. A jak správně na to, to vám vysvětlí lektoři na tomto semináři.

Přednášeli Jaroslav Valůch (spoluzakladatel HateFree Culture) a Vlasta Urbanová (pedagožka, autorka didaktických a metodických materiálů, Člověk v tísni a Jeden svět na školách). Workshop organizovalo Multikulturní centrum Praha (Anna Hubáčková), za finanční podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Říkáte si, pán je labužník a masochista. Ne, nejsem. Jen mne zajímalo, jak si výchovu dětí a studentů k “správnému myšlení” a “žádoucímu názoru” tito lidé představují.

Výprava do jámy lvové

Seminář začal tzv. “společnými aktivitami”, aby se vytvořila kolektivní atmosféra. Kdo vedete kroužek, jistě to znáte. Všech 22 účastníků (vzpomněl jsem si na Hellera) se představilo, a měli také říct, kam si “chodí pro sílu”. Dobíjet baterky. Žeby neziskovkářům docházely síly? Nikoliv. Jsou na koni, a záhy poznáte proč. Vlasta Urbanová nejprve ukázala secesní obrázek, známou optickou iluzi, dualitu dívky a stařeny. Smysl byl uvědomit si, že důležité není to, co vidíme, ale správný náhled. Černá může být bílá, ale je třeba na to koukat správně ideologicky (vzpomněl jsem si na jiné číslo, 1984).