Tento sedlák a hrdý, neporobitelný, nezlomitelný Chod vedl selské povstání chodského lidu od roku 1693 o stará práva Chodů, coby strážců hranic Chodska s Bavorskem zhruba v úseku Českého lesa, což je asi tak 80 km úsek od kraje Tachovska, až po Kout na Šumavě (čili obec u Kdyně, ležící tam, kde už v roce 1431 před zpěvem husitů se dala na útěk ta silná křižácká vojska, ale i kardinál Cesarini, co tam ztratil nejen svou odvahu a svou čest, ale i svůj kardinálský klobouk). Chodové měli po staletí od majestátu českých králů výjimku z jařma roboty na panském, a to právě za to, že stráží západní hranici zemí Koruny České. Jenže ta pozdější poněmčená vrchnost ona stará královská práva Chodům zrušila. A nutila je silou k robotě v rozporu se starým právem českých králů. A tak se proti tomu tehdy chodský lid logicky a po právu vzepřel, což vyústilo v dotčené povstání. To však bylo po několika letech vojenskou silou potlačeno, a jeho vůdce Jan Sladký Kozina byl ke konci listopadu 1695 pro výstrahu popraven v Plzni, a to u zdi popraviště, kde je nyní dvůr plzeňského pivovaru, a to poblíž vchodu do spilek (je tam pamětní deska). Od těch dob se traduje, že Kozina těsně před popravou vyzval na Boží soud do roka a do dne vrchnostu Lamingena ze zámku v Trhanově, který Kozinu nechal popravit. A podle historických pramenů je známo, že v době, kterou předpověděl Kozina, čili za onen řečený rok Lamingena v Trhanově na jeho zámku trefil šlak (lidově řečeno). A tak skončil Lomikar, ale nikoliv legenda o Kozinovi, která vešla do českých dějin a žije dodnes v národním vlasteneckém povědomí. V době národního obrození pak na vrchu Kozí hrádek (asi 5 kilometrů od chodské metropole Domažlic) postavili dodnes tam stojící velký Kozinův pomník v souvislosti s románem Aloise Jiráska „Psohlavci“, který tento národní buditel napsal právě o povstání Chodů pod Kozinovým vedením. A v průčelí Kozinova statku v Újezdě jsou na zdi symbolické Kozinovy ruce, když ta pravá svírá čakan (chodská sekerka) a levá svitek práv a privilegií od českých králů.

O pár let před tím se (v roce 1688 v osadě Jánošov u obce Terchová na Slovesku, tj. v tehdejších Horních Uhrách) narodil rovněž legendární Juro Jánošík, lidový zbojník, jehož tehdejší tamní vrchnost pak nechala popravit pověšením na hák za žebro, a to v roce 1713 v Liptovském Mikuláši, přičemž i ta Jánošíkova lidová legenda stále žije v tradicích slovenského národa. Po celou tu dlouhou dobu. Velmi silně, až dodnes.