Poprask na laguně nastal ve čtvrtek 2. března ve sněmovních škamnách i kuloárech. Goldoni bledne závistí joho, Goldoni bledne závistí joho … jak by se k tématu dalo parafrázovat se známou frází z jedné písně, když tu ještě Plavci byli Rangers a byla tu i jakás takás naděje, že to tady snad už konečně půjde do budoucna tou normální cestou podle práva, selského rozumu a podobně podobných hodnot, hodných lidské důstojnosti. Jenomže avšak ale … Rangers už jsou zase Rangers - avšak jinak nic - ten kýžený (lidem této země už 33 let očekávaný) politiků skutek utek. Zase nic… 

Nu vot rebjáta, štó takóje u věrchůšky slučílos? Nacher comming out by (bye-bye) opposition? Was heisst …?

Ať už se tam stalo cokoliv (ať už pozitivního, nebo negativního, „nebo voboje“ anebo cool in grýn-blek-dýlově hybridního cumbefél), tak prostě a jednoduše - a po pravdě, z hlediska občanů, voličů a daňových poplatníků vzato - je to relativně absolutně fuk (anóbrž fuck zejména u některých vrstev doposud zatím ještě mlčící většiny).