Potkala mne díky PánuBohu ta výhoda, že toho strejčka mám. A tak jsem se o něj posléze rád podělil i ve prospěch dalších generací, např. když jsem ještě přednášel na jedné univerzitě, a každému ročníku (už na první přednášce) jsem zdůraznil jakoby bonmot, a to, že: Když média použijete dobře, čili pozitivně, tak je to něco jako Boží dárek. Ale když ta média použijete špatně, čili negativně, anebo když je dokonce zneužijete, pak je to něco jako zbraň hromadného ničení. K této své definici se hrdě hlásím. A mám těmi svými zhruba 40 lety praxe (a z toho 30 lety i v mediálním právu) už bez pochyby zcela spolehlivě ověřeno, že tenhle poznatek je axiom.

V předchozím čtvrtstoletí se mediální prostředí v tuzemsku vyvíjelo překotně, nezřídka i (jako by zdánlivě) chaoticky. Ovšem i řízený chaos je relativně známou metodou. Každopádně ona tuzemská mediální krajina tomu v současnosti reálně odpovídá. Tedy nic moc – reálně vzato. Včetně toho, že kvalita stavu a výstupů z toho mediálního prostředí ovlivňuje i úroveň onoho tzv. právního vědomí veřejnosti (jak se kdysi říkávalo „veřejného mínění“). To je jádro pudla – jednoho z nejpodstatnějších a nejvážnějších problémů tzv. „postmoderního věku“, takže i té tzv. „naší současnosti“.

I z mediální historie jsou známy praktické příklady, jak velice křehká a nevyzpytatelná může být fatální chyba, když někdo není schopen rozeznat jemnou hranici mezi rizikem a hazardem – i v médiích. Například učebnicový příklad z USA, když relativně před mnoha lety tam jedna rozhlasová stanice odvysílala jednu rozhlasovou hru o útoku z vesmíru právě na tu lokalitu. A ta hra byla tak sugestivní, že bleskově způsobila v celém tom státě i jeho okolí chaos a paniku téměř apokalyptického střihu. To byl případ té hry s ohněm, co se ihned a fatálně vymstila. A téma té hry s ohněm (dle libosti těch „hráčů“) může být jakékoli a o čemkoliv. Postupem času globál propaganda propracovala svou technologii natolik, že mediální mainstream už s velkou částí lidstva „cvičí jak s opicí na gumě“. Bohužel. A profesionální úřednictvo (odpovědné zde právě i za to, že veřejnost, občané, normální lidé budou od těch nebezpečí ochráněni), tak ono úřednictvo ne vždy zvládá všechny ty své povinnosti, plynoucí z určeného poslání státních, či veřejných struktur odpovídajících typů a úrovní.