Pavel Foltán: Spadla klec na lidičky? Další vládní pastička?

A práci si OSVČ a živnostníci musí také sehnat sami. A zaplatit si všechny pomůcky, nástroje, materiál, energie, atd. Zatímco zaměstnancům tohle všechno musí zajistit, a ze svého zaplatit zaměstnavatel (i včetně náhrad za pracovní cesty, atd.), což je zákonná povinnost zaměstnavatele. A ten ji musí ze zákona plnit. Pod event. sankcí úřadů - příslušných inspektorátů práce, které na to mají průběžně dohlížet, obratem zjednávat pořádek, a případné prohřešky hned pokutovat. V tomto směru mají zaměstnanci výhodu a větší ochranu (zaručenou státem). Tolik ve stručnosti k základnímu přehledu také pro ty, co tohle (zatím ještě, anebo už dávno) sami neznají. A možná, že byste se divili, kolik ještě stále je takových lidí bez těch elementárních znalostí, a bez přehledu. Taková už je tu praxe. A stát se vskutku nepřetrhne, aby to právní vědomí obyvatel zvyšoval, ani aby řádně snižoval tzv. „právní negramotnost“ lidí (a bohužel ani ta tu vůbec není zanedbatelná), což je vidět všude, kam dohlédne zkušené oko pozitivního právníka, právního analytika, právního sociologa, apod. Stát si tu ale plní „knihu hříchů“ čím dál víc. Poslední dobou je to zejména „pěti-koalice“ a ta její „5K“ vláda. Tak například:

Jak se teď (a pro tím postiženou část veřejnosti až „s křížkem po funuse“) provalilo, tak 5K a její vláda prosadila, že už od počátku roku 2023 si všechny fyzické osoby s nezávislou činností MUSÍ zřídit tzv. „datové schránky“ (čili elektronické poštovní schránky), které musí POVINNĚ používat. Vládní struktury to jednoduše nařídí, a ty se občánku o to postarej (sám a jak umíš) - bez toho, že bys od té vládní struktury s dostatečným časovým předstihem osobně obdržel všechny ty potřebné konkrétní údaje a informace. Skautíku, poraď si sám. Hlavně plať spořádaně daně! Ale ostatní už si zařiď, a zaplať. Čili asi tak tohle jde hlavou velké spoustě lidí - tímto způsobem vládou postižených. Nikdo by se jim asi nemohl divit, když to zatřese i těmi zbylými zbytky důvěry (co jim ještě někde možná zbyly) v tuhle 5K a její vládu. A hlas lidu i v tom směru říká už ledacos - a to pro 5K a tu její vládu nic lichotivého není (spíše naopak). A že za to může jmenovitě ta 5K vláda, to už je i v téhle oblasti problémů všem jasné. A lidé se pak skutečně podle toho tak nějak sami zařídí, nějak se podle toho zachovají, nějak se k tomu postaví, a pak i něco udělají. A je to už jen otázka času.

Zatím se z řad OSVČ a živnostníků prý velmi zhusta ozývá, že mnoho (a hlavně těch drobných) OSVČ a živnostníků svou činnost radši ukončí, než by se podřídili právě té vládní direktivě a povinně (opět zcela na své náklady) si zřídili a provozovali datovou schránku. Už jen z toho logicky jasně a nepochybně plyne, že tato vládní direktiva je kontraproduktivní, a že se míjí se svým záměrem (i s nápadem toho, kdo za to může, kdo to vymyslel a protlačil). Opět logicky - když nějaká suma OSVČ a živnostníků tu svou činnost ukončí, pak tedy přímo úměrně státu ubude daňových poplatníků, a tím přímo úměrně ubude státní kase i výnosů z daní. Ale o to vládě asi nejde - to je této vládě asi fuk. A i v souvislosti s tím by leckde leckdo mohl nabýt i dojmu, jestli třeba někomu tam „nahoře“ nejde právě o to, aby tu ubylo těch drobných živnostníků, třeba řemeslníků, ale i podobných prospěšných poskytovatelů potřebných prací a služeb. Vždyť přeci ta vláda (a její státní aparát) má vytvářet podmínky pro to, aby i drobní podnikatelé a OSVČ v této zemi v klidu a za rovných podmínek mohli podnikat. A tím i uspokojovat tržní poptávku v sektoru své činnosti. A když právě to vláda nedělá, tak co tím tedy (bohulibého a pozitivního) právě tato vláda sleduje? A cui bono?

Vláda zcela nepochybně nemá ztěžovat práci a komplikovat podmínky lidem (tj. svým daňovým poplatníkům), kteří se živí sami. Kteří si práci sami shánějí, sami si ji udělají ve své režii (na své náklady, ve svém kompletním čase) a nota bene za to pak státu zaplatí své daně. Jsou to lidé, kteří nejen samostatně živí sami sebe, ale často také (v případě větších živnostníků a držitelů koncesí) vytvářejí menší, anebo i větší firmy (podniky), a tím vytvářejí práci pro další lidi (daňové poplatníky), a tím živí je, ale také jejich rodiny. Čímž jsou vlastně pro tyto další pracovníky (jejich zaměstnance) sami v pozici zaměstnavatelů. Takže tito menší podnikatelé (v podstatě živnostníci) mají v důsledku toho těch povinností dvojnásob - jednak jako živnostníci (mají vůči státu) povinnosti živnostníků, a jednak jako zaměstnavatelé mají (také vůči státu, a navíc i vůči svým zaměstnancům) ještě povinnosti zaměstnavatelů. I s povinnostmi výkonu všech administrativních a jiných agend, co s tím souvisejí, a co z toho plynou.

Stát - tedy konkrétně vláda ve sboru - a jmenovitě příslušní ministři osobně - těmto lidem podnikajícím samostatně (na vlastní riziko a na vlastní účet) musí řádně zajistit beze zbytku všechny podmínky, jejich kompletní ochranu, a záruky (jak ekonomické, tak právní, věcné, a další). Stát - potažmo vláda, její ministři, jejich ministerstva a jiné související, resp. navazující úřady - nesmí ty podmínky těm lidem komplikovat, nebo negovat, či dokonce znemožňovat jejich realizaci. A když by to vláda neplnila, pak by to leckdo leckde mohl považovat mimo jiné také za činnost protilidovou, protinárodní, protispolečenskou, atd. A pak by se asi jen stěží kde kdo komukoli mohl divit, kdyby se proti tomu ti oprávnění lidé neozvali - a kdyby to pak bylo nutné - tak by se nikdo nemohl divit, že by proti tomu ti lidé museli něco udělat. Rychle, konkrétně, a už bez okolků. Padni, komu padni. Příkladů z historie máme dost (i v případě tohoto lidu z tohoto národa).

Na další problém si vláda zadělává sama sobě, když navíc ještě ke všemu stimuluje lidi „tam dole“ k tomu, aby z donucení vzhledem k situaci museli svou legální činnost ukončit a být pak ekonomicky neaktivní, nebo aby pak někteří z nich ty vládní nápady začali obcházet. Vláda tím pak takovouto svou nepozitivní (resp. negativní) činností de facto vytváří podmínky pro růst a rozvoj tzv. šedé ekonomiky. Takže tyhle vládní praktiky všechny mají společný výsledek, a to úbytek daňových poplatníků, čili zase to nežádoucí snížení výnosů z daní. A protože ona dotčená část vládou postižených občanů přijde i o své dosavadní příjmy, tak tím vláda ještě navíc přispěje ke snížení jejich kupní síly, a tím vláda potažmo zaviní také omezení spotřeby na vnitřním trhu. Ani tohle rozhodně nemá být výsledkem činnosti vlády. Anebo snad má? A jestli má, tak je opět logicky na řadě klasická otázka: Cui bono?

V souvislosti s povinným zřízením a používáním těch datových schránek prý už celá řada drobných živnostníků a dalších osob samostatně výdělečně činných řekla, že tu svou činnost raději ukončí, aby se na ně nevztahovala ta novota povinnosti zřízení a používání datových schránek. A to je zcela nepochybně negativní jev, kterého vláda tou svou aktivitou dosáhla. Důvodů k nelibosti a negativním reakcím dotčených lidí je tu víc - čili ne jenom jakási „nechuť“ k povinnosti zřízení a používání oněch datových schránek. Tak například mimo jiné a další aspekty:

1. Ne každý má (např. doma) počítač apod. zařízení, a ne každý ho chce, nebo může používat. Zejména u starších a starých lidí to logicky může být problém. U některých i prakticky jen velmi těžko řešitelný, anebo dokonce neřešitelný. Navíc nejde jen o ten samotný počítač, ale jde zároveň i o celý systém tzv. periferních zařízení. A to vůbec není záležitost levná - naopak je to záležitost pořád ještě (a kdo ví proč?) nákladná. A to je této vládě jedno? Proč? Cui bono?

2. Ne každý má (např. doma) internetové připojení na potřebné úrovni. A ne každý to chce doma mít, a ne každý to chce používat. To je další problém - a nikoli jen malý a nikoliv zanedbatelný. Pro spoustu lidí to představuje hrozbu finanční, čili pravidelné a např. pro důchodce a ekonomicky slabší rodiny - třeba samoživitelky, apod. zvýšené výdaje, nejen za samotné připojení, ale i za další techniku, event. za jiné provozní, a za podobné další s tím spojené náklady. A to je této vládě jedno? Proč? Cui bono?

3. Ne každý chce a ne každý musí akceptovat a dlouhodobě strpět tu povinnost, že si musí zřídit onu datovou schránku, pořídit si počítač s periferiemi, nechat si zavést a platit internetové připojení, atd. - a to vše jen proto, aby jenom jednou v roce odeslal přes tu datovou schránku daňové přiznání, atd. - což v mnoha případech (a právě u těch drobných živnostníků aj. OSVČ, apod.) pravděpodobně nastane. Tito lidé přeci vládu ani její příslušné úřady nijak neohrozí, když si tyto velmi drobné agendy vyřídí poštou, jako doposud (za předchozích 30 let). Pro tyto fyzické osoby je pak ta datová schránka neefektivní, bezdůvodná, nadbytečná, neracionální - v podstatě zbytečná. A to je této vládě jedno? Proč? Cui bono?

4. Ne všichni ti drobní živnostníci a OSVČ se musí hned bezchybně naučit pracovat s tou datovou schránkou a technikou k tomu potřebnou. A ne každý z těch starších musí hned zvládnout internet. A ne každý z nich si může dovolit zaplatit si na to další školení, apod. A ne každý z nich má někoho, kdo by to dělal za něj - převážně i jako placenou službu - čili za další náklady navíc (jen kvůli povinné další agendě, co dřív nebyla - a co v uvedených případech tomu občanovi nic nepřinese, jen komplikace). A to je vládě jedno? Proč? Cui bono?

5. Ne všechny ze zmíněných fyzických osob (zejména těch starších a starých) musí hned automaticky vědět a znát, že když jim něco přijde do té datové schránky (i bez toho, aby to adresát věděl), tak že se to považuje za doručené, a to nejpozději v tzv. „fikci doručení“, což je do 10 dnů, a to i když si to adresát (majitel schránky) nepřečte - a tím pro něj nastávají účinky doručení, např. běh různých procesních lhůt, které jsou v řadě případů buď promlčecí, anebo prekluzívní, apod. Ne ve všech případech si tedy adresát nemusí doručenou datovou zásilku přečíst (a to také nikoli úmyslně). Zatímco po celý svůj dosavadní život byli hlavně staří lidé doposud zvyklí na to, že se jim doručené zásilky dostaly fyzicky do rukou (in natura) - a zejména úřední dopisy lidé hned četli, takže hned věděli, co se děje.

6. Listiny doručené poštou byli (zejména pak starší) lidé dlouhodobě - tradičně zvyklí zakládat, resp. archivovat si obvyklým způsobem, každý podle svého, takže se k nim pak později (třeba i po letech) v případě potřeby mohli vracet in natura. Ale v případě datové schránky je to jinak. Tam adresát obdrží zásilku v elektronické podobě a příp. přílohy také, např. ve formátu PDF a podobně. Ale to si už obvyklým a jednoduchým způsobem nezaloží, jak byl dlouhodobě zvyklý. Do datové schránky doručené zprávy i s přílohami se po nějaké době samy automaticky smažou. A pokud si je někdo chce uchovat, musí za to zaplatit a objednat si tzv. „datový trezor“ na zvolený počet zpráv podle kategorizace poskytovatele této tzv. „nevyžádané“ (čili vynucené) služby. No a poskytovatelem této služby je monopolně Česká pošta. A cena za „datový trezor“ je v rozmezí od 120 Kč (za 20 zpráv) přes 720 Kč (za 100 zpráv), pak je to 1.340 Kč (za 200 zpráv) postupně až po 29.500 Kč (za 5.000 zpráv), a tuto cenu musíte zaplatit za každý rok (čili každoročně znovu danou částku za zvolený počet uložených zpráv). A to je tedy další de facto vynucený výdaj za vymoženost ve formě té datové schránky. I nad tím budou starší ekonomicky slabší lidé a zejména senioři určitě jásat. Česká pošta coby státní podnik si na nich „přivydělá“ (a fertig). A jak říká v tom filmu Bohuš: „Hotové, vyřízené.“ Při tom ani běžný provoz té datové schránky není zcela zdarma. Protože zadarmo jsou jen komunikace se státem, jeho úřady a institucemi, zatím co zprávy mezi fyzickou osobou a soukromými firmami, resp. mezi fyzickými osobami navzájem, ty už jsou zpoplatněny - čili jako byste platili známku za klasický dopis, a podobné typy zásilek - jako doposud po celý život. Takže to „elektronické poštovné“ budou lidé platit i v případě povinného používání datových schránek - takže to pro ně není žádná výhoda. Stejně tak není výhodou ten placený „datový trezor“, protože klasickou archivaci fyzických listin doma až doposud lidé měli zdarma (a po svém).

Suma sumárum - když si to takhle stručně seřadíte, a podumáte nad tím, v celku a v souvislostech, tak tedy žádná sláva, milá vládo (velmi diplomaticky a velice mírně, shovívavě a korektně řečeno). Uživateli - nota bene drobnému, včetně seniorů - co si tu datovou schránku cumbefél musí zřídit a nakoupit si kvůli tomu kdeco, atd., tak tomu zatím ještě nikdo neřekl, jak by třeba vypadala např. krizová komunikace těch datových schránek v případě výpadku energií (povodně, vichřice, aj. živelní pohromy - to už známe z relativně nedávné minulosti mockrát) byť jen třeba na pár dnů, nebo na pár týdnů. Nebo pak v případě rozsáhlejšího black-outu (zeptejte se lidí od správy přenosových soustav, apod. - jestli nám někdo tam nahoře umí zaručit, že se to tady u nás nemůže stát). Kdo a jak to shora těm lidičkám dole garantuje, že jim zajistí byť jen exkulpaci z nesplněných povinností, marných uplynutí lhůt, atd. - kdo jim zaplatí škody a náklady např. za drahé advokáty při následných řadách soudních řízení o ty náhrady škod, co se klidně táhnou i léta letoucí při stavu v tuzemské justici, atd. atd.

A to se ještě zatím vůbec nebavíme o tom, jak je v případě těch datových schránek pro fyzické (ale ostatně i pro ty další) osoby zajištěno a garantováno tzv. „listovní tajemství“ - tj. ochrana obsahu dopravovaných zpráv (kompletně - čili včetně jejich příloh), jak je tu pro fyzické osoby zajištěna garance povinností z GDPR a z dalších předpisů. Jak tedy také toto bude kontrolováno, a jak o tom uživatel bude informován (průběžně i ad hoc). A kdo za to konkrétně odpovídá - institucionálně, i osobně. I tyto informace už všichni měli dávno vědět s dostatečným předstihem. Jenže tady někdo něco rozesílá teprve až po termínu, od kdy platí ta povinnost (tedy od 1. ledna tohoto roku). A je tam i toto řádně uvedeno? Já to sám ještě nevím, protože pomalu máme už skoro konec února, přičemž mi zatím nikdo nic neposlal, abych to teda jako věděl.

A dál - jen při kupeckých počtech selským rozumem vzato: Kdo na té vládní akci té „povinné datové schránky“ vydělá, a kdo nevydělá, resp. možná i prodělá, a hlavně - kdo a komu to ve svých důsledcích bude dlouhodobě platit? Inu, logicky - vydělají na tom výrobci a prodejci „hardware“ (počítačů, periferních zařízení, atd.) i „software“ (tj. operačních systémů, aplikací, aj. programů) a spolu s nimi na tom vydělají i prodejci - tito zpravidla jednorázově, a pak zase asi tak za 3 roky, a tak pořád dokola. A vedle nich na tom vydělají poskytovatelé IT služeb (mobilní operátoři, provideři, tzv. ajťáci, a spol.) - a jejich příjmy z toho budou periodicky dlouhodobé. A kdo to zaplatí? Inu, zaplatí to ta čím dál chudší „chudina tam dole“ - jako obvykle. A bez řečí a na povel. Neboť jak pravil už Josef Švejk, tak „na prostej lid je potřeba přísnost“. A venkoncem z toho opět bude nejvíc profitovat stát a jeho vládní struktury, včetně státní kasičky - za DPH od výrobců HW a SW, za spotřební daně a DPH od prodejců, i za to DPH od České pošty za výnosy z „datových trezorů“ a za některé další výnosy s tím spojené. A nakonec pro pořádek jen tak mimochodem jeden detail - čili kdo to všechno státu a vládě zaplatí? Inu, kdo asi? Můžete hádat. A klidně třeba 333 krát. Anebo třebas až do alelujá. Nicméně - nelze vyloučit - spíš lze předpokládat, že stát a tahle vláda na tom prodělá mimo jiné i ty zbytněle zbylé zbytky té důvěry těch lidí, které to postihne. Těch lidí, o kterých byla řeč v téhle úvaze. A to není zanedbatelně málo, aby se nad tím dalo například jen tak mávnout rukou nějaké té vládní moci. Totiž v demokracii - ve skutečné demokracii - veškerá moc pochází z lidu.