Vycházíme-li logicky, historicky a právně ze staré antické a římskoprávní zásady (coby „kolébky“ a pramene kontinentálního práva) – jelikož od antiky a starého Říma je ona „res publica“ věcí lidu, a „demokracie“ už od tehdy znamená vládu lidu – tedy vycházíme-li z toho, pak musíme ctít nejen „vox populi – vox dei“, ale i právo, vždycky a všude, a zejména ve sférách, kde je to právo pro ten lid vytvářeno. Jak ve slavném československém filmu „Noc na Karlštejně“ (podle Vrchlického divadelní hry v režii pana Zdeňka Podskalského) praví velký otec vlasti Karel IV. ústy miláčka národa pana Brodského, tak „Největší úctu před zákonem musí mít zákonodárce sám. I kdyby se mu to nehodilo“ – a řečeno s panem Werichem“ „To by se dalo tesat.“ V tom směru mám celý život imrvere v ruce dláto s kladivem. Zatím jsem prožil dva (jakoby „antagonistické“) režimy – no a světe nediv se, ani jednomu z těch politických režimů se to mé počínání nelíbí. A vypadá to, že oba ty zpolitizované režimy považují za svého (asi úhlavního) nepřítele ten můj přirozený „Řád rytířů práva“.

Funkční právní řád (i v demokratické společnosti) zná, rozlišuje, a respektuje právo soukromé a veřejné. Což by měl znát každý – a zejména veřejní činitelé (včetně poslanců) by v tom jistě měli mít jasno. Doufejme, že mají – což se ostatně už brzy ukáže a pak hezky česky řečeno – budeme vidět (kdysi takzvaně „uvidíme“).

Ve čtvrtek dne 6. října od 8 hodin bude ve Sněmovně schůze volebního výboru, který je více či méně i tzv. „mediálním výborem“. A na té schůzi toho volebně mediálního výboru se má projednávat i bod s obsahem „Výroční zpráva České tiskové kanceláře“ tedy zpráva o její činnosti, hospodaření, a podobně. A součástí této výroční zprávy (VZ) je i kapitolka s názvem „Zpráva o činnosti Rady ČTK“ – což je kapitola sama o sobě a sama pro sebe. No a tahle VZ ČTK (včetně té Zprávy o činnosti té Rady) má nějaká svá slabá místa i v tom, co obsahuje, ale hlavně v tom, co neobsahuje. Což podle mého skromného právního názoru (coby zkušeného mediálního právníka i analytika s dlouhodobou praxí na Olympu státní regulace médií) je tím důvodem – avšak nikoliv jediným, proč zde právě teď a tady už konečně zvýšit pozornost. Ale je samozřejmě na poslancích, jakou pozornost tomu budou věnovat.

Coby bezmála po dobu 5 let člen té Rady ČTK už v řadě asi tak popáté jsem byl i letos nucen kritizovat, připomínkovat, a následně neschválit (proti většině 5:2 v hlasování) onu „Výroční zprávu“ atd. včetně všech jejích součástí. Tedy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí hlasovat proti schválení této VZ při zasedání té Rady (to je ze zákona jednou z povinností té Rady, plynoucí z jejího poslání dle toho zákona). Na rozdíl od těch pěti ctihodných členů (bez titulů a podle abecedy: Bazalová, Gáborová, Mareček, Soukup, Wenigerová) této slovutné Rady tedy s nimi (také letos bohužel) musím opět i v tomto principiálně nesouhlasit. A tak to musím činit v drtivém kvantu případů při hlasování už těch 5 let v té funkci člena té Rady.

Ale pojďme k jádru pudla, což je ta VZ ČTK včetně té zprávy té „její“ Rady a včetně dalších zajímavých souvislostí. Tak např. stručně jen několik citací z mých rozdílných stanovisek: