Sedm statečných mladíků z nejodlehlejšího kouta Sibiře na samém jihozápadě Ruska u hranic s Čínou ohromilo Rusko právě před šesti lety: v červenci 2010. Kamarádi od školky, sousedi z vesnice Kirovskij, byli docela obyčejní sibiřští kluci. Chodili spolu na ryby, na dobrodružné výpravy so sibiřské divočiny, jezdili na kolech a na motorkách, balili holky na zábavách a diskotékách. Co měli společného? Jejich rodiče je vychovávali tak říkajíc na starý ruský způsob. Vštěpovali jim, že nemají bít slabšího, ale vždycky mu pomoci, že se nemohou bát silnějšího a za pravdu se nesmějí bát třena i položit život.

Vraždili, ale nakonec půjdou na svobodu

Jenomže realita života v nejvýchodnější části Ruska se lišila od „správného života“, který znali z domova. Zkorumpované a věčně opilí policajti, propojení s místními veksláky a mafiány, kteří měli zase pod kontrolou starosty vesnic a radní ve městech. Do Moskvy je odtud dál než do Pekingu nebo do Tokia, o nějaké kontrole z centra, která by odhalila míru korupce a banditismu gubernských úředníků, nemohla být řeč.

Zatímco většina místních obyvatel si na poměry zvykla, pro skupinu mladých, trochu naivních a trochu hrdých kluků se chaos a rozvrat v jejich rodném kraji stal velkou výzvou. Chtěli změnit věci k lepšímu, ukázat, že takhle to už dál nejde, učinit tomu všemu přítrž. Začali trochu nešťastně útoky na policisty, které měli nejvíce v zubech. S každým dalším útokem si získávali sympatie Rusů, sympatie jim vyhádřilo dvě třetiny obyvatel Ruské federace.