Politický a mediální establishment v západních zemích dostává jednu ránu za druhou. Při předstírání demokracie totiž stále ještě musí čelit "hlasu lidu" - voličům. A ti jsou stále méně ovladatelní a stále více odhodlaní zachránit své státy a národy.

Soudcokracie - moc nevolených - se tak stává jedním z posledních nástrojů pro destrukci národních států. Dnes především uměle vyvolanou imigrační invazí měnící etnicky, hodnotově i duchovně charakter Západu v multikulturní džungli. A už nejde jen o Evropu. V přímém přenosu lze sledovat pokus části amerických soudů o zvrácení Trumpova prezidentského výnosu zakazujícího vstup do země imigrantům z některých muslimských zemí. V Evropě na nás zkoušejí podobné triky.

Evropský soudní dvůr pracuje

Evropský soud právě rozhodl o tom, že státy Evropské unie musejí vydat "humanitární vízum" všem, kterým "hrozí mučení či nelidské a ponižující zacházení". Za tímto poněkud zoufalým rozhodnutím je snaha vrazit další klín mezi stavidla vůči migrační vlně. Zádrhelům na Balkánské cestě způsobené maďarskou obranou hranic, stejně jako stále větší nechutí evropských vlád obávajících se ortelu vlastních občanů v blížících se volbách, je snaha čelit všemi dostupnými prostředky.

"Členský stát EU je povinen udělit humanitární vízum, jsou-li vážné a prokazatelné důvody se domnívat, že v případě neudělení hrozí žadateli mučení či nelidské a ponižující zacházení,“ uvedl generální advokát ESD Paolo Mengozzi - samozřejmě bez větší pozornosti médií.

Záminkou k tomuto rozhodnutí, zasahujícímu do suverenity jednotlivých zemí, se stal případ syrské rodiny z Aleppa, jejíž žádost o udělení takového víza zamítly belgické úřady. Rodina se loni v říjnu obrátila na belgickou ambasádu v Libanonu, kde zažádala o humanitární víza. Chtěla se na jejich základě dostat do Belgie a tam požádat o azyl. Rodina měla podle úředníků zjevně v úmyslu zůstat v zemi déle než devadesát dní, což je platnost humanitárního víza.