Nicméně si očekávatelně přiřknul právo v případě potřeby reagovat na jeho porušení. Proklamace zastavení palby tudíž neznamená dohromady nic. Nese se v duchu těch „nejlepších tradic“ výbušného regionu, kde je trvalý mír neustále vzýván, ale dohromady nikdo neví, jak vypadá. Ozbrojené konfrontace nejrůznějších povahy a intenzity totiž probíhají permanentně, přičemž jejich ukončení není ani náhodou v dohledu. Konfrontace, nenávist a nepřátelství mezi židovským státem a jeho místními odpůrci jsou přirozeným stavem již několika po sobě jdoucích generací.

Izraelské obranné síly (IDF) se však každopádně z maličkatého území o velikosti 360 čtverečních kilometrů, kde žije namačkáno asi 1,8 milionu obyvatel, stáhly. Mimo jiné proto, jelikož uvíznout v dlouhodobé akci, či přímo ve faktické okupaci hustě zastavěného území s městskou gerilou, nemůže a nechce. Už se to kdysi stalo, načež se extrémně deprivovaný proužek území mezi Egyptem a židovským státem proměnil ve žhavou kouli na jeho noze. Proto z něj také roku 2005 dobrovolně odešel a povětšinou jen zvenku „usměrňuje“ místní poměry. Zejména tuhou blokádou, v níž se vedle pochopitelných opatření objevují i vyslovené zlovolnosti.

Území ovládané nesmiřitelným Hamásem, který se v gazském prostředí etabloval ozbrojeným převratem, ale častuje i poměrně častým užíváním přímočařejších metod. Pomalu končící operace navazuje na výpady předchozí, z nichž jeden zaujal též výmluvně poetickým názvem Lité olovo.