Pavel Kopecký: Potřební nepřátelé

29.03.2018 19:18 | Zprávy

Na samý začátek musím říci, že Ruskou federaci nepovažuji za demokratický stát a Vladimíra Putina za nějakého lidumila. Právě naopak. Jde o politika schopného (a nejspíš i všehoschopného), který bezohledně kráčí za svými cíli. K nim náleží obnova největší státnosti světa, která se mnoho let zmítala v neuvěřitelných zmatcích a zločinnosti. Ba na pokraji rozpadu.

Pavel Kopecký: Potřební nepřátelé
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Na Rudém náměstí v Moskvě

Bývalý důstojník sovětských a ruských tajných služeb je často (nejen) ve své vlasti vnímán jako někdo, kdo ráznými kroky hrozící dezintegraci zabránil. Třeba když zkrotil oligarchy, zlikvidoval odstředivé tendence ve vzdálenějších regionech, případně vyhrál druhou čečenskou válku (1999). Pod jeho vedením se Kreml stal znovu symbolem moci, respektu a autority, jíž vnímá celý svět, a země si notně polepšila také ekonomicky. S Putinovou prezidentskou érou si tudíž běžný Rus spojuje návrat důvodů k vlastenecké hrdosti, konec jakési nové „smuty", kterou přivodil rozpad Sovětského svazu či „alkoholokracie" Borise Jelcina. Tomu ostatně Západ velkoryse prominul, když nechal rozstřílet jemu vzdorný parlament...

Cílevědomé i víceméně úspěšné směřování k obnově vážnosti Ruska nebo zlepšování životní úrovně (k čemuž svého času významně přispěla též změna cen ropy na světových trzích), má však dvojí dopad. Hlavě státu vynesl obrovské domácí uznání, ale logicky zneklidnil mezinárodní konkurenty, co léta všestranně profitovali z mocenského úpadku Moskvy. Když se následně ukázalo, že kroky putinovské kliky vedou k některým nepřehlédnutelným úspěchům, začaly se znovu výrazněji objevovat rysy předchozí, studenoválečnické etapy. Například administrativa amerických Demokratů vystupňovala agresivní antiruskou rétoriku a nápadnými se staly také destabilizační akce při hranicích či proti zájmovým oblastem RF.

Nejznámější se stal Západem podporovaný puč, pardon, oslavovaný Euromajdan v Kyjevě, jemuž těsně předcházel výrok Hillary Clintonové o nezbytnosti zabránit reintegraci postsovětského prostoru za každou cenu. Následné porušení mezinárodního práva ohledně strategického Krymu, kde mimochodem většina ukrajinských vojáků přeběhla na ruskou stranu, vyvolalo bouři. Příval očerňujících informací, hospodářských sankcí a výhrůžek neustal doteď. Je zde patrná snaha překrýt třeba historickou paměť s nezákonným počátkem války v Iráku, která trvá už patnáct roků. Zároveň se zuřivě popírá, že by Kreml - jakožto patron východoukrajinských pseudostátností - mohl získat inspiraci v násilném vytvoření již druhé albánské státnosti, Kosova.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Proč by se Ukrajina měla vzdát svého území?

Jde přeci o princip, proč ustupovat agresorovi? A proč vám taky píšu je, že nechápu, jak jste to myslel, že bude Ukrajina válčit o své zájmy do posledního Čecha či Slováka. Vždyť přeci ČR žádné vojáky do boje na Ukrajinu nevysílá, co vím, tak tam šlo válčit jen pár lidí dobrovolně a vláda ani vojáky...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Cesta k míru na Ukrajině otevřená?

9:07 Jiří Paroubek: Cesta k míru na Ukrajině otevřená?

Po ukončení oslav vítězného konce II. světové války v Moskvě ruský prezident Putin oznámil, že je př…