Letošní sociologické a televizní výzkumy o znalostech osmičkových výročí mě v kritickém nastavení výhradně utvrdily. Takhle ČT anketovala 40 dospělých osob, tuším, z Plzně a Chebu, aby postihly hlavní domácí děje letopočtů 1918, 1938, 1948, 1968. Bezchybnou elementární znalost čtyř zlomových bodů soudobých národních dějin prokázalo 5 (slovy pět) osob! Což konkretizuji proto, jelikož pravděpodobně z „oněch zbývajících“ častěji pocházejí oni hospodští i chatoví odborníci na vše. Publicistka Jana Machalická k tomu píše: „Kdyby se inteligence národa měřila podle internetových diskusí, dopadli by Češi mizerně. Jako teď, když spadl dálniční most v Janově, jeden nestačil zírat, jaké davy odborníků přes mostní konstrukce se vyrojily.“

Choroba upadající vzdělanosti s absencí kritického myšlení je bohužel povýtce progresivní a já k tomu nedokážu zůstat lhostejný. Nikdy jsem to ani dokázat nechtěl. V paměti se mi propojují dva desetiletími oddělené prožitky. Kterak strmě, doslova před očima, padaly do černé díry – s příchodem polistopadového režimu – reálná vzdělanost s veřejnými fyzickými statky. A jak zoufalou ignoranci projevovala majorita frekventantů letošní letní školy učitelů občanské nauky; do očí bilo, že o úhelné zprávy ze světa se tito snaživější kantoři zajímají toliko namátkově.

Úhor, nad nímž si tu stýskám, je pro jiného úrodnou černozemí. Stačí trochu toho na moderních vědeckých metodách stavěného vymývání mozků, aby občané začínali předkládat doslovná znění obchodních i politických „komuniké“ z billboardů a on-line reklam jakožto obdivuhodné produkty svého vrcholného duševního vypětí…

V e-diskuzích to bývá ještě horší, tam se od domněle anonymních „hrdinů“, které nikdo neposlouchá, ale oni by o to přece tolik stáli, dozvídáme neuvěřitelné z tezauru šedé kůry mozkové. Perly mysli vytvořené snad jedině vlastnoručně…