Prostě poměrně velká část populace je přesvědčena, že má legitimní nárok na část peněz, které jste vydělali svou prací, pílí a schopnostmi. A dokonce, že ten nárok v čase roste. Prostě daňové zatížení slušně vydělávajících lidí musí být „progresivní“ a hlavně vysoké. A kdo se raději před touhle smečkou lupičů odebere do zemí přívětivějších, je prý zločinec nevážící si péče tohoto státu a příspěvku všech těch chudých a strádajících spoluobčanů k jeho vzdělání a profesnímu vzestupu.

Nehoráznost tohoto přístupu má dvě roviny. Jednak naši chudší spoluobčané odvádějí směšný zlomek daní a poplatků, z nichž je placen sociální komfort ostatních, vzdělání i ten sport. Strmost přerozdělování od vysokých příjmových skupin k těm sociálně slabým je v Česku jedna z nejvyšších na světě, což má své historické důvody, ale i rovnostářství zakořeněné v české společnosti. Skupina obyvatel, jejíž příjmy od státu převyšují jejich veškeré odvody, je v Česku větší než padesátiprocentní.