V mnoha, přemnoha případech to je velmi trefné. Tím posledním příkladem je „fiskální pakt“, také nazývaný „fiskální kompakt“ (fiscal compact). Další krok k politické unii, smlouva, kterou mají 30. ledna projednávat představitelé států EU.

A její zadavatelé (zřejmě titíž, kterým až do roku 2010 deficity nevadily) říkají:
"Státy musí držet veřejné rozpočty vyrovnané."
Ano, ano, ano! V tomto bodě se zadavatelé konečně připojují k mému dlouhodobému stanovisku. Sláva. Za nos se chytla a souhlasí i naše domácí ČSSD - tedy nic nebrání zavedení protidluhové brzdy veřejných rozpočtů do naší ústavy. Skvěle. Tak do toho, legislativní rado vlády, konej, navrhuj.

 Ale ti zadavatelé evropské fiskální smlouvy jdou mnohem dále. Současně s výše zmíněným, velmi pravdivým tvrzením nám našeptávají lež:
"Státy kvůli tomu musí vstoupit do fiskální unie a odevzdat své rozpočtové pravomoci Evropské komisi a soudnímu dvoru.Tyto instituce budou vše dozorovat, protože jsou to experti na všechno, a hříšníky trestat, protože nezodpovědní ohrožují přinejmenším celý kontinent."

 Zadavatelům je třeba důrazně připomenout, že experti nedělají malé chyby, a že nezodpovědní nás ohrožují proto, že jim to stále těsnější integrací bylo umožněno.