Mnoho majitelů firem, kteří se o své zaměstnance starali, přišli o svůj majetek, který propadl ve prospěch všeho lidu. Oni v lepším případě mohli být na těch nejnižších pozicích v podniku, který jejich majetek spravoval, nebo v tom horším případě skončili ve vězení. A to vše ve jménu lidu a pod rouškou spravedlnosti a rovnostářství. Touze vlastnit cizí majetek. Nutno však dodat, že neuváženým krokem k tomu přispěli i ministři tehdejší vlády, kteří podali demisi, a tím vlastně komunistům velmi pomohli. Dnes myšlenky sociální rovnosti na bázi bez práce jsou koláče, velmi ožívá. Mnoho zaměstnanců má výhody i v době pandemie a pobírají mzdu nebo plat, aniž by odvedli práci. A tak je zde pseudozaměstnanost. A opozice se již nějakou dobu chová jako ministři v roce 1948. Mnohdy současné vládě, která vládne, především s podporou komunistů, vychází vstříc. Taková opozice je opravdu za odměnu. A přicházejí v ní také mladí a perspektivní s myšlenkami rovnosti jako za socialismu. Budiž nám i dnes Vítězný Únor mementem. Komunisté jsou stále ve střehu a myšlenka rovnostářství stále aktuální.

Jenže touha po spravedlivějším přerozdělení výsledků práce je tady stále. Touha po tom, aby si lidé nezáviděli, je zde stále přítomna. Mnoho současných progresivistů vidí řešení v tom, že lidé budou zbaveni svého vlastnictví, budou mít v podstatě všichni stejně, a tudíž si nebudou mít co závidět. Ještě před krizí, v době kdy ekonomové mluvili o tom, že něco musí přijít a mluvili spíše o recesi než krizi, se mluvilo o zaručeném příjmu, který dostane každý člověk, bez toho aniž by pracoval. Tato myšlenka, jak vystřižená ze socialistických, a spíše ještě komunistických ideálů, se nakonec nikde příliš neujala. Investoři s přebytkem financí a nemožností investovat s alespoň minimálním ziskem mají dnes možností investic víc než dost.

Dnešní situace je nejen finanční krizí, ale má stopy válečného konfliktu se všemi druhotnými dopady, které teprve přijdou. Ať jsou to již traumatické a posttraumatické stavy, pocity ohrožení a finančního vyčerpání osobního či státního. Stejně jako v jakékoli takovéto krizi nebo situaci připomínající konflikt se změní myšlení lidí a jejich ideály budou velmi snadno uchopitelné. Lidstvo se vrátilo o 100 let zpět do doby po první světové válce a španělské chřipce zároveň. Touha po změně zde je. A již dnes se nabízejí různé projekty typu Green Dealu a jiné, které naprosto změní ekonomicko-společenské uspořádání ve státech, ale i celosvětově.