Je tomu téměř šest let, co ruský prezident Putin navrhl Německu “vytvoření harmonického ekonomického společenství, táhnoucího se od Lisabonu po Vladivostok.” Realizace jeho návrhu by znamenala obrovité tržní společenství, jež by propojilo Rusko s EU. Neboli, jak to nazval sám Putin, “unifikovaný kontinentální trh s kapacitou hodnoty v bilionech dolarů.” Tedy dvěma slovy: eurasijská integrace.

Důvod, proč rozbít Ukrajinu

Ve Washingtonu vypukla panika. A další vývoj situace ukazuje, jak se mu Putinovu vizi - ačkoli byla pro německé průmyslníky extrémně lákavá - podařilo sprovodit ze světa kontrolovanou demolicí Ukrajiny.

Jenže před třemi lety v Kazachstánu a posléze v Indonésii navázal na Putinovy návrhy čínský prezident Si Ťin-pching a navrhl takzvaný projekt Jeden pás, jedna cesta (One Belt, One Road - OBOR), tedy projekt nazývaný také Nová hedvábná stezka. Tím se míní podpora geoekonomické integrace Asie a Pacifiku pomocí jejich propojení sítí dálnic, vysokorychlostních železnic, ropovodů, přístavů a optických kabelů.

Hedvábná stezka 21. století

Jde vlastně o ještě ambicióznější verzi eurasijské integrace, jejíž vytvoření se pozitivně promítne do životů dvou třetin světové populace, globální ekonomiky i obchodu. Rozdíl je, že tentokrát má plán za sebou značnou finanční hnací sílu. Tu mu dodává Fond Hedvábné stezky (Silk Road Fund), Asijská banka pro investice do infrastruktury (Asian Infrastructure Investment Bank - AIIB), Nová rozvojová banka BRICS (New Development Bank - NDB), rozvoj obchodu, který zachvátil celou Asii, a také oficiální připojení yüanu mezi měny zařazené do koše pro stanovení hodnoty Zvláštních práv čerpání - tedy “měny” Mezinárodního měnového fondu. Tím je současně yüan uznán za klíčovou měnu, která je vhodná k držení každou centrální bankou států s takzvaně nově se rozvíjejícími trhy (tedy BRICS a spol.).

Na nedávné schůzce G20 v Kantonu ukázal prezident Si, že projekt OBOR (tedy Nové hedvábné stezky) je absolutně klíčový pro čínskou představu o tom, jak by měla nadále probíhat globalizace. Peking sází na to, že většina národů v celé Eurasii by raději investovala do výhodného scénáře ekonomického rozvoje, v němž budou všichni vítězi, než se nechala zatáhnout do strategické hry mezi Spojenými státy a Čínou, v němž, pokud dojde do určitého stádia, nakonec všichni prohrají.