Na bydlení sociálně slabých se přitom nesnaží vydělávat jen majitelé ubytoven. Stačí vzpomenout případ ulice Přednádražní v Ostravě, kde majitel domu bral peníze za bydlení svých nájemníků od státu, a domy přitom ponechal svému osudu. Dokonce i společnost RPG Byty přímo ve svém zpravodaji radí, jak mají lidé žádat od státu příspěvek na bydlení. Na toto sporné podnikání přitom ze svých daní nedobrovolně přispívají všichni občané České republiky.
Pokud česká legislativa umožňuje, aby majitel ubytovny vydělával za kamrlík i 15 tisíc korun měsíčně, pak samozřejmě můžeme nedostatek morálky vyčítat podnikateli, ale na vině jsou především zákonodárci a úřady, kteří tento stav umožňují.
Moravskoslezský kraj je na jedné straně významným tvůrcem podílu národního důchodu, ale na straně druhé regionem s nejnižšími příjmy, oblastí s nadprůměrně vysokou nezaměstnaností a s populací, v níž neudržitelně ekonomicky slábne střední vrstva.
Právě v tomto kraji stejně jako například v Ústeckém se intenzivně projevují problémy, které jinde v republice teprve lehce probublávají. Připomeňme zadlužování rodin a stoupající počet lidí, kteří spadli do dluhové pasti zásluhou lichvářů, kteří se stejně jako „majitelé domů s nejdražšími sociálními byty“ naučili týt z lidské bídy. Politici, kteří často nedohlédnou za brány pražské Malé Strany, musejí začít jednat a hledat východiska z eskalující situace. Zatím to vypadá, že čekají, až se situace z Moravskoslezského kraje rozšíří po celé zemi jako epidemie.
Stát dnes platí za dospělého v ubytovně čtyři tisíce korun, za dítě dva a půl. Je celkem pochopitelné, že když to nedokonalá legislativa umožňuje, pak pro majitele ubytovny platí jednoduchá rovnice – čím víc lidí v místnosti, tím větší zisk. Do kapes těchto rádoby podnikatelů tak tečou velké peníze s minimálním úsilím. V podstatě se jedná o nekontrolovaný převod veřejných prostředků do soukromého sektoru.
Říká se, že velké klubko problémů je třeba rozmotávat postupně, nit po niti. Stanovení pravidel, která by neumožnila vytahovat z kapes státu peníze za bydlení chudých více, než je potřebné a nutné, by mělo být jedním z kroků vedoucích k nápravě celkové situace nízkopříjmových skupin obyvatel. Neexistenci zákonů, limitů a norem, které by nastavily jednoznačná pravidla pro „byznys“ komerčních ubytoven, musí někdo řešit. A tím někým musí být vláda a zákonodárci. Je to jejich úkol. Pro omezování nemorálních zisků z lichvy, protože ničím jiným tento pronájem sociálně slabým není, zatím evidentně není politická vůle.
Nemíníme takový obchod se sociálně slabými tolerovat. Budeme žádat současné poslance, aby se zasadili o nápravu. Chceme vnést i do pronajímání komerčních bytů sociálně slabým zdravý rozum. Na pronájmu jedné místnosti v hygienicky nevyhovujících domech na Ostravsku za 15 tisíc nic rozumného není. Tak proč by to měl stát, potažmo občan platit?
A přitom řešení je nasnadě: Novelizovat zákon o hmotné nouzi tak, že nutné dávky na bydlení obdrží jen ti lidé, kteří užívají byt dle hygienických a stavebně technických požadavků a zároveň dávka odpovídá obvyklému nájemnému v příslušné lokalitě, dle cenové mapy.
Současně s tlakem na poslance budeme řešit petici pro zastupitele města Ostravy, jelikož je v jejich pravomoci přijetí účinných opatření, bránících výstavbě nových a přeměně stávajících objektů na ubytovny a noclehárny v místech, kde následně vznikají sociální konflikty spojené s nárůstem obecné kriminality.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
