Přitom většina (62,1%) proti institutu prezidentské milosti nic nemá, pokud by se vztahovala pouze na společensky méně závažné a nedbalostní trestné činy.

I z reakcí běžné populace je patrné, že prezident svou rozšafností vážně přestřelil. S rozsahem amnestie totiž souhlasí pouhá desetina. Lze polemizovat, kolik lidí z této desetiny tuší, kdo všechno a za jaké delikty bude tímto zbaven viny. Ve společnosti nejčastěji rezonuje názor, který tento krok považuje za naprosto amorální a nezodpovědné rozhodnutí, které legitimizuje mimo jiné i závažnou trestní činnost. Další pětina v tomto gestu vidí především pomoc korupčníkům napojeným na politické špičky, další pětina vnímá amnestii jako rozhodnutí, které potěší zejména zločince napojené na organizovaný zločin.

Takto široce pojatá amnestie, která dává milost také pachatelům rozsáhlých podvodů a závažných hospodářských deliktů, bezesporu znevažuje práci příslušníků bezpečnostních složek, justice a je výsměchem poškozeným. Je dalším hrůzným svědectvím o zneužívání státní moci k hájení zájmů privilegovaných zločinců. Václava Klaus se, podle některých komentátorů na popud premiéra Nečase, bezskrupulózně postavil na stranu temna a otřásl českou společností v základech.

Následky tohoto prezidentova rozhodnutí ještě více prohloubí sílící politickou a morální krizi. Rekordní pokles důvěry obyvatel v politické instituce, patrný po nástupu Nečasova kabinetu, dostává mohutný impuls k dalšímu prohloubení. Není to v této době zdaleka jediný případ, kdy jdou proti očekáváním a názorům svých občanů; jen namátkou zmíním tzv. církevní restituce, zavedení druhého pilíře, zvýšení sazby DPH či sKarty. Působení současného establishmentu je tak charakteristické odvahou zkoumat, co všechno lid této země vydrží, nehledě na důsledky.