Navíc jsou často tato už tak omezená místa obsazena sportovci, piknikáři či rodinami s dětmi a psy není možné nechat volně proběhnout prakticky nikde. Nehledě na to, že při stávajícím množství psů, jaké se na Praze 6 a 7 vyskytuje a faktu, že tyto 2 parky hojně navštěvují i pejskaři z dalších částí, je celkem nemožné, aby se všichni do těchto omezených prostor vtěsnali. 

Obtěžujících psů je minimum – slušní pejskaři se vždy snaží zabránit kontaktu svého psa s jinými lidmi a s volně žijícími zvířaty a ti, kteří slušní nejsou, budou nechávat své psy, ať si dělají, co chtějí, i přes veškeré zákazy. Většina psů si navíc lidí vůbec nevšímá a zajímají je jen ostatní psi nebo jejich hračky a stížnosti občanů jsou zpravidla založené pouze na jejich nesnášenlivosti vůči psům obecně.  Všechna omezení se ve výsledku nejvíc dotýkají těch, jejichž psi nejsou pro okolí žádnou hrozbou ani nepříjemností. Je absurdní, že majitelé, kteří za své psy v Praze platí poměrně vysoké poplatky a většina z nich uklízí psí exkrementy, jsou stále více vytlačováni, omezováni ve volném pohybu a pokutováni, když mnohem větší hrozbou a problémem často bývají skupiny mladých lidí a piknikáři, kteří zcela zdarma tyto společné prostory znečišťují.