Petr Bílek: Alexandr Křehký

29.03.2017 18:17 | Zprávy

Taková to byla doba. Autobus se zaměstnanci nakladatelství Československý spisovatel zastavil na náměstí v Českém Krumlově. Můj soused z redakce Jaroslav Šanda vyhlédl z okna a překvapeně zavolal: „Saša Kliment!" Vyběhl ven a dal se s bývalým kolegou do řeči. Ostatní starší redaktoři, kteří museli nyní vyhozeného redaktora a proskribovaného spisovatele také znát, se s odvrácenými zraky vydali ubytovat do hotelu. Zvláštní, řekl jsem si. Netušil jsem tenkrát, že se nacházím v jedné z erbovních Klimentových krajin, na nedaleké Kleti autor žil a psal svou Basic love.

Petr Bílek: Alexandr Křehký
Foto: LN
Popisek: Petr Bílek

Podruhé to bylo na počátku devadesátých let. Přijel jsem do Krumlova na uvedení nového sešitu kvartální revue Landstrich přinášející antologii českých povídek mezi lety 1968 a 1989. Periodikum vydával v rakouském Schärdingu Gerwald Sonnberger, spoluzakladatel Centra Egona Schieleho v Českém Krumlově. Před začátkem čtení jsem šel od Lazebnického mostu Radniční ulicí na náměstí, uprostřed všedních chodců zdobila chodník nápadná dvojice elegantních lidí, kteří na první pohled nežili „mimo styl", jak by sám Kliment napsal. Šli se ženou jako spiklenci lásky. („Zakroužila nad námi letka holubů a několik lidí se za námi ohlédlo.") Pár se nás sešlo v tenkrát ještě nedorekonstruovaném pivovaru, kde vznikalo centrum, a Alexandr tam mezi pískem a cihlami něžně přednášel svůj text a jeho měkký hlas moduloval syrovost až k útulnosti. Vzácná chvíle.

„Jsem paralelní člověk. Jsem mimo události, ale dýchám jejich atmosféru," říká vypravěč Nudy v Čechách. Tento román je Klimentovým životním uměleckým výkonem. Vzlíná jím míza češství od mytologických počátků přes husity a Komenského až k rozchodu s Němci. Ze sedlin času nezmizela poprava českých pánů ani únorový pochod milicionářů přes Karlův most. „Na tom pražském mostě...," zpívají hosté ve vinárně U zelené žáby. Ach, ty mosty! První věta románu odehrávajícího se v roce 1967 zní: „Když jsem šel přes Karlův most, měl jsem dobrý, přímo slavnostní pocit." Proč se tak hrdina cítil? Protože se konečně pevně rozhodl, že bude emigrovat. Jenže přes most přejde ještě vícekrát a s jeho odpoutáním od domova to není zdaleka vždy tak jasné. Kliment tady zůstal i jako recepční a korektor a dýchal atmosféru událostí. Na počátku desátých let našeho století mu ale jaksi dech došel. Nechtít žít mimo styl a nemít na činži, to nejde dohromady. („Znechucení je tak velké, že pokrývá všechno, i vzpomínku na pěknou knihu, i slova, která byla vážně míněna a jednou krásně a nezapomenutelně vyjádřena. Chápeš touhu sebevrahů: umlčet se!") Předvánoční skok z Železničního mostu do Vltavy však tečku neudělal. Ještě ne.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D. byl položen dotaz

Dobrý den.

Čeho se bojíte víc? STAČILA nebo SPOLU?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Letní neradostné přemítání

17:44 Jiří Weigl: Letní neradostné přemítání

Prázdniny a dovolené jsou obdobím, kdy má člověk příležitost obvykle častěji cestovat po naší zemi a…