Přibývá totiž velkoobjemových lidí. Tak jako se stále delší a širší automobily pořád obtížněji směstnávají na parkovací místa obvyklých rozměrů, na v minulosti normovaných dvojsedačkách v městské hromadné dopravě se místo pro druhého pasažéra úží na bidýlko, kam by se už ani koroptev nesměstnala. Viditelně se zvětšuje počet spoluobčanů, jejichž těla nezadržitelně dosahují parametrů kontejnerů přesahujících jakékoli antropometrické představy a předpovědi. Rozum stojí v údivu nad tím, že v některých zvláště bujarých případech je ještě vůbec možná jakákoli mechanika samopohybu. Homo sapiens sapiens XXL. Člověk elektronického věku.

Když seženete dostatek odhodlání a vmáčknete se v souboji s vražednými pohledy na útek volného plastu vedle kypře bytujícího spolucestujícího, uslyšíte úzkostný výdech deroucí se z těla donuceného limitovat svůj rozsah. Jako kdyby duši vypouštělo. Nutno totiž bráti v úvahu, že mnohdy navíc tíží břich naditá taška a druhá spočívá na podlaze vozu mezi roztaženýma nohama. Není kam ustoupit. A v tom ještě ke všemu zavolá Pepa, co bude k obědu.