Některé dámy si proto nosí moudře v kabelce malý šroubováček a studují na internetu různé zámkové systémy. Vědí své o mstivosti mechanismů a ze zkušenosti znají, co je marnost. Lomcovat dveřmi, kopat do nich a volat o pomoc možná uvolní na okamžik vnitřní přepětí, ale klaustrofobickou úzkost jen znásobí, když se zjistí, že materiál odolává a spása je v nedohlednu, protože údržbář nestojí za každým rohem.

O tom, jak civilizace postupně, zákonitě a nezadržitelně komplikuje člověku uspokojování nejelementárnějších potřeb, napsal francouzský spisovatel Benoît Duteurtre. Jeho povídka se odehrává na styku bulváru Montmartre a des Italiens, kde, stejně jako vůbec po Paříži, instaloval v závěru minulého století J.-C. Decaux zaoblené kosmické objekty se supermoderním hygienickým vybavením. Naprogramovány jsou například tak, že poté, kdy klient uvolní vážní systém u mísy a opustí kabinu, obrátí se klozet vzhůru nohama a trysky ze všech stran vyprskají prostor detergentem.

Když tato vysoce citlivá technologie sešrotovala osmiletého chlapce, neboť nesplnil váhové požadavky, vývojáři firmy se hluboce zamysleli a našli řešení. Na kabiny pověsili upozornění, že zařízení nesmějí používat děti bez doprovodu rodičů.