Marek Švehla: Magor a jeho doba (Torst 2017)
Když jsem uviděl biblickou mohutnost svazku, přepadla mě obava, že půjde o hagiografický spis, jaký musí kanonicky předcházet svatořečení vybrané osobnosti. Naštěstí tomu tak není proto, že knihu nepsal ani kunsthistorik, ani historik, nýbrž novinář zvyklý myslet na čtenáře. Švehla je dobrý vypravěč a solidně zdokumentované příběhy nechce brzdit teoretizováním. Je dobré, že Jirouse staví na bohatě zalidněné jeviště a z příslušníků undergroundu nečiní kompars, ale vybírá a charakterizuje jeho významné postavy, takže „jeho doba" v titulu nabývá plastických rysů. Je však škoda, že panoramatický záběr odpovídajícího společenského pozadí se z vyprávění po roce 1989 vytrácí. Přesto vzniklo podstatné dílo.
Sylva Fischerová: Světový orloj (Druhé město 2017)
Uchopit svět cestováním, zašněrovat ho do klubka leteckých linek a propíchnout je pak jehlicí vzpomínky. Jsme to, co si pamatujeme. Pamatujeme si to, co nám čas ještě neukradl. Lodě křižují oceány podle sítě poledníků a rovnoběžek, navigací našich životů jsou však matka, otec, sestry a bratři, přátelé, na nich záleží, jak vyplujeme a jestli doplujeme. Spíš než titulní orloj mi básně Fischerové připomínají přesýpací hodiny, autorka převrací svůj životopis i rodinnou historii vzhůru nohama, tam a zpátky a zase znovu. Jak nás určila rozhodnutí předků, jež se udála, ještě než jsme přišli na svět? „Tenhle svět visí/ hlavou dolů,/ je překrvenej a dostane/ trombózu." Jaké je trvalé bydliště myšlení? Historky, nebo principy?
Zdeněk Hron: Ve víru rorýsů (Milan Hodek 2017)
Krátké, většinou čtyřveršové básně tvoří další sbírku známého anglisty a překladatele. Na tak malé ploše se žádné slovo neztratí, na každé je vidět, každé si musí stát za svým. Nikoli poprvé se v dnešní české poezii rorýsi, kteří nesmějí usednout na zem, protože by už nevzlétli, stávají obrazem vrženosti básníka do světa, kde je odsouzen bez přestání nést svůj úděl. Na některých místech si Hron pochutnává na rýmech (azuru, lasturu, sakuru), jinde se bez nich obejde. Všechny básně však jsou neseny gestem proti postmoderní relativizaci umění a vznikají v respektu ke klasickému pozadí tradice. Z přírodního detailu nebo drobné městské scenérie se dají tvořit malé údivy, zázračno z křísnutí těch pravých slov.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
