Premiér si z této pokřivené a jednostranné filozofie bohužel navíc vyrobil politický klacek na svého konkurenta Andreje Babiše. Doslova tu říká: „Deagrofertizace se jednoznačně daří v těch klíčových věcech. Neproudí státní peníze holdingu Agrofert, všechny toky jsme zastavili ... Zastavili jsme část zemědělských dotací velkým firmám a změnili jsme celou logiku jejich fungování. Takže toto všechno jsou jednoznačné kroky, které ukazují, že deagrofertizace probíhá. Dnes stát není orientován na zájmy Agrofertu, naopak jsme odstřihli Agrofert od vlivu ve státní správě. Nepochybně tady posun je a velmi významný.“

Asi by bylo dobré, kdyby premiér doložil, podle čeho usuzuje, že „stát byl orientován na zájmy Agrofertu“, pročež je nutné jej „deagrofertizovat“. To pravda není nic nového. V sérii rozhovorů, které poskytl krátce po ustavení vlády po volbách 2021 místopředseda vlády Vít Rakušan, padla zmínka o „deagrofertizaci“ opakovaně a s velkým důrazem. Jako by šlo o ústřední cíl této vlády. Dělá to jasný dojem, že se tu vládní činitelé obklopují ohradou frází, podle nichž „za všechno může Agrofert“.

Ale nejde jen o tento podnik. Jak napsaly už na konci srpna Seznam Zprávy pod výmluvným titulkem „Dotační čistka začíná“, že mimo jiné Ministerstvo zemědělství „z důvodu nedostatku finančních prostředků“ bez náhrad zrušilo program 13, oficiálně pojmenovaný „investiční program na podporu zpracování zemědělských produktů a zvyšování konkurenceschopnosti v potravinářském průmyslu“. Platily se z něj nové baličky a plnicí linky zpracovatelům masa a mlékařům, drůbežáři si z peněz kupovali moderní systémy pro nakládku a svoz živých zvířat nebo automatické porcovací linky. Z dotací se také nakupovaly roboti, jako jsou paletizační stroje, které částečně pomáhaly řešit problémy s nedostatkem pracovníků. A také technologie na rekuperaci odpadního tepla a moderní chladicí systémy. Z toho je i jen drobnému zasvěcenci zřejmé, že tato ztráta dopadne především na rozpočty větších firem, nikoli na drobné výrobce.