Petr Brandtner: Poslední ze spravedlivých lidmi naprosto pohrdá

Jde totiž do senátních voleb s podporou čtyř subjektů, a ty dopadly v průzkumu prachbídně: KDU-ČSL 4,5 procenta, hnutí Starostové a nezávislí 4 procenta, TOP 09 také jen 4 procenta a Zelení pouhé 1 procento.

Spoléhat na podporu těchto ministran či minihnutí tedy poražený prezidentský kandidát příliš nemůže. Musí tedy vsadit na své charisma, zdánlivě neposkvrněnou pověst a mocnou podporu spřízněných médií v čele s Kavčími horami. Pár dnů před volbami byla veřejnost seznámena s tím, že bookmakeři dvou největších sázkových kanceláří v Česku věří, že trojlístek neúspěšných prezidentských kandidátů včetně Jiřího Drahoše zabodují a stanou se senátory. Sázka na Drahoše má patřit vůbec k těm nejžádanějším. Jako by aura neposkvrněného profesora nadále fungovala. Jenže pan Jiří Drahoš opravdu čistou lilií není.

Lidi rozhodovat nenechte, nemají dostatek informací

Nejde přitom vůbec o jeho ohebná vyjádření k přijímání migrantů z Afriky a arabských zemí. Ta jsou, ostatně jako celý pan ctihodný profesor, záměrně pokroucená tak, aby se nevyjádřil tak, ani tak. Tedy jaksi po drahošovsku, jak jsme si stačili všimnout při jeho neúspěšném tažení na Pražský hrad. Abychom mu nekřivdili, uveďme, že jasně se přece jen jednou vyjádřil. Řekl, že je proti kvótám. Bravo. Aplaus. Cože? Že chybička se však vloudí? Už je to tak. Kvóty jsou totiž už dávno nepřijatelný nesmysl. To vědí všichni. Proto může být i pan Drahoš proti.

Je to takový zvláštní fakt. Jiří Drahoš a mínění lidí se prostě zcela míjejí. Za příklad může posloužit jeho předvolební vystoupení na vlnách Českého rozhlasu. Do éteru mluvil k otázkám referenda. Kategoricky se vymezil proti pořádání referend k zahraničně-politickým otázkám. Prý k tomu lidé nemají dost informací, či jak se vyjádřil jinde a opakovaně, lidé jsou natolik „hloupí“, že snadno podléhají dezinformacím. Obě tato vyjádření nasvědčují jedinému. Profesor Drahoš, tento poslední ze spravedlivých, lidmi naprosto pohrdá.

Neprohráli jsme, přesvědčoval veřejnost poražený kandidát

Je známo, že Jiřímu Drahošovi nevoní, když je titulován jako neúspěšný prezidentský kandidát. Jenže on jím je. Viděly to statisíce občanů v televizním duelu s Milošem Zemanem. Po porážce se nejprve nechal slyšet, že nezvítězil, ale ani neprohrál. Respektive mluvil v množném čísle, že neprohráli, že oni, aniž specifikoval, kdo to jsou, jedou dál. Později, když do umdlení opakoval, jak je nutné zastavit prezidenta Zemana a premiéra Babiše, přišel s tím, že by pro naší zemi bylo dobré zřídit funkci viceprezidenta. Chybělo jen, aby natvrdo řekl, že by jím měl být on. (ZDE)

Časopis Reportér nedávno přišel se zevrubným popisem poněkud nestandardního zacházení s patenty Akademie věd. Není těžké si domyslet, že jejich spoluprodejcem byl i muž, co vystupuje s tím, že je zcela bez poskvrnky. O této kauze se ostatně zmínil i jeden ze senátních Drahošových protikandidátů Benjamin Kuras. Ten na toto téma napsal, že „zákazníci“ slovutného prezidenta Akademie vyždímali z Evropské unie a následně i polské vlády značné granty. Údajně na jakési přetváření starých PET lahví na nové. Skvěle vymyšleno na základě patentu pana Drahoše. Realizovat se to mělo v polské továrně. Malý, možná nepodstatný problém vznikl záhy. Žádná továrna ale nikdy postavena nebyla a penízky zmizely neznámo kde.

O patentech se profesor bavit nechce, PET lahve vytěsnil z paměti

Bývalý prezident Akademie věd odbývá zmíněný text dlouholetého ekonomického redaktora Jiřího Štického popisující tuto kauzu tím, že je to už dávno a vůbec, že se jedná o pomluvy. V této souvislosti je jen příznačné, že zatímco nepodložená obvinění profesorky Sykové, proti níž také ve volbách do Senátu kandiduje, bere pan profesor za bernou minci a svým krokům, jimiž pomáhal k dehonestaci nejúspěšnější české vědkyně a k zastavení slibně se rozvíjející léčby zákeřné smrtelné nemoci, nemá údajně co vytknout, obvinění na svou hlavu zlehčuje. Nepřekvapí, že jemu nakloněná média o tom mlčí. A myslet si, že kauze, kterou tak dopodrobna vylíčil magazín Reportér, by se věnovali Reportéři ČT, by bylo absolutním projevem bláhovosti. Vždyť jak pronesla paní skoro prezidentová Drahošová, v České televizi jí řekli, že jejímu muži fandí.

Vraťme se ke vztahu Jiřího Drahoše k penězům. Jeho paní v jakémsi rozhovoru prozradila, že penze jejího chotě dosahuje 36 tisíc korun. Slovy nejmenovaného politika: Kdo z vás to má? Ale zpět k jeho důchodu. Vzhledem k tomu, že až do roku 1989, po němž se stal odborářským vůdcem v Akademii věd, byl pouhým řadovým výzkumníkem – který ovšem, jak to asi v roce 1985 bylo zcela „běžné“, vycestoval do Spolkové republiky Německo na roční stáž – musely mu k takovému důchodu pomoci mimořádně vysoké každoroční odměny v zastávané funkci. Tohle pan Drahoš ovšem vehementně popíral. Měl ale smůlu, novináři to vyšťourali.

Nejvyšší kontrolní úřad toho našel dost, pro šéfa Akademie prkotiny

Pan profesor a jeho tým vůbec o působení v čele Akademie věd neradi mluví. Tabu je zejména mluvit o realizovaných investicích ctihodné instituce. Na ně si ale posvítil Nejvyšší kontrolní úřad. Konstatoval poté, že se nedodržovala pravidla pro poskytování dotací. Způsob posuzování žádostí o dotaci nebyl transparentní. Ze schváleného seznamu doporučených dotací byly některé vyřazovány a nahrazovány jinými. Také se zjistilo, že pracoviště sice měla o stavbě, zadané Akademií věd, nebo o její etapě předložit po dokončení podle pravidel zprávu o jejím ukončení, kolaudační rozhodnutí a přehled skutečných nákladů, ale ani jedna z kontrolovaných výzkumných institucí to podle kontrolorů neudělala.

Akademie věd tak neměla informace o tom, jestli příjemci dotací splnili podmínky pro jejich čerpání a zda investovali poskytnuté peníze hospodárně a efektivně. Jak také, když v podstatě žádná koncepce stavebního rozvoje u jednotlivých pracovišť ani vypracována nebyla. Zdánlivou banalitou byly i další zjištěné nedostatky. Třeba zahájení stavby ještě před ukončením soutěže nebo nevyloučení nabídky uchazečů, kteří nesplňovali zadávající podmínky, nebo nevymáhání pokuty za pozdní dokončení nebo předání stavby a podobně. A co na to tehdejší šéf Akademie? „Závady, které Nejvyšší kontrolní úřad našel v zadávání veřejných zakázek, jsou formální a nevýznamné,“ zněla jeho lakonická reakce.

Vědecké špičky byly šokovány, jak se Drahoš pokusil vstoupit do vývoje

Sepsal proto, že se profesor Drahoš pokusil do vývoje příslušné a naprosto jedinečné technologie razantně vstoupit. Při schůzce, na níž se rozhodovalo o technologii sušení, si týmu, který na úkolu pracoval, postěžoval pracovník firmy Radan s.r.o., že Jiří Drahoš okopíroval jejich průmyslově chráněný vzor mikrovlnné sušičky a pokusil se ji prohlásit za svou mikrovlnnou sušičku určenou speciálně pro sušení knih. Naštěstí bylo z odborných důvodů použití mikrovln zavrženo, spíše by totiž tiskům uškodily, než pomohly.

Čtyřka už si vyzkoušela vládu Zelených, teď od jejich kandidátů radši dál

Asi není třeba dál pokračovat. Čestný, slušný Jiří Drahoš míří s podporou mainstreamu, nikoli čtyř pidistran, které mu dávají záštitu, do Senátu za obvod Praha 4. Jak už bylo v úvodu řečeno, bude zajímavé sledovat, jak si obyvatelé tohoto obvodu budou počínat. Zda podlehnou mediální masáži, nebo vezmou v potaz profesorův postoj k referendu, a tedy k názoru veřejnosti, jeho zásadní drahošovské „nevím“ na cokoli konkrétního, jeho neskrývanou lačnost po vysokých postech. Ale třeba i to, které strany ho ve volbě podporují. Nejde jen o lidovce, Kalouskovu topku či Starosty, ale i o Zelené.

S těmi – konkrétně jejich předsedou Petrem Štěpánkem v roli starosty této městské části – promarnila Praha 4 uplynulé čtyři roky a i místní neznabozi se modlí, aby v čele radnice nepokračoval. Dva na jeho podporu vylepené plakáty před volbami „Koupaliště Lhotka žije“ a „Zavíráme herny“ nepřekryjí prázdnotu a nicotu, která po čtyřech letech jeho starostování zůstane. V roce 2014 se obyvatelé Prahy 4 spálili při komunálních volbách hlasováním pro šéfa Zelených Štěpánka, dvakrát po sobě by se ale při rozhodování spálit nemuseli. Ale třeba uvěří tomu, že pro výkon starosty je důležité jezdit na kole a pro výkon senátora se předvádět stahováním králíka.

-----

Snad stačí. Zbývá tedy otázka: Berou tento, vlastně jen malý a dozajista neúplný výběr životních kaněk „dobráckého“ profesora bookmakeři vážně? Určitě ne. Roli to nehraje, většina ze sázejících k volbám nepřijde. Ale co ti, kteří za volební plentu zajdou? Mnohé nasvědčuje tomu, že na rozdíl od sázkařů o Jiřím Drahošovi vědí své. A podle toho budou volit.

Pár dnů před volbami byla veřejnost seznámena s tím, že bookmakeři dvou největších sázkových kanceláří v Česku věří, že trojlístek neúspěšných prezidentských kandidátů v čele s Jiřím Drahošem zabodují a stanou se senátory. Sázka na Drahoše má patřit vůbec k těm nejžádanějším. Jako by aura neposkvrněného profesora nadále fungovala. Jenže pan Jiří Drahoš opravdu čistou lilií není. A lidé to vědí!

Nemáme nyní na mysli jeho ohebná vyjádření k přijímání migrantů z Afriky a arabských zemí. Ta jsou, ostatně jako celý pan ctihodný profesor, záměrně pokroucená tak, aby se nevyjádřil tak, ani tak. Tedy jaksi po drahošovsku, jak jsme si stačili všimnout při jeho neúspěšném tažení na Pražský hrad. Abychom mu nekřivdili, uveďme, že jasně se přece jen jednou vyjádřil. Řekl, že je proti kvótám. Bravo. Aplaus. Cože? Že chybička se však vloudí? Už je to tak. Kvóty jsou totiž už dávno nepřijatelný nesmysl. To vědí všichni. Proto může být i pan Drahoš proti!

Je známo, že Jiřímu Drahošovi nevoní, když je titulován jako neúspěšný prezidentský kandidát (Neprohráli jsme …) Jenže on jím je. Viděli to statisíce občanů v televizním duelu s Milošem Zemanem. Po porážce se nejprve nechal slyšet, že nezvítězil, ale ani neprohrál. Řekl, že ONI, aniž specifikoval, kdo to jsou, jedou dál. Později, poté, co do umdlení opakoval, jak je nutné zastavit prezidenta Zemana a premiéra Babiše, přišel s tím, že by naší zemi slušela funkce viceprezidenta. Chybělo jen, aby natvrdo řekl, že by jím měl být on. (více ZDE)

Časopis Reportér nedávno přišel se zevrubným popisem poněkud nestandardního zacházení s patenty Akademie věd. Jistě vám došlo, že jejich spoluprodejcem byl i muž, co vystupuje, že je jako bez poskvrnky. O této kauze se ostatně zmínil i jeden ze senátních protikandidátů pana Drahoše Benjamin Kuras. Ten na toto téma napsal, že „zákazníci“ slovutného prezidenta Akademie vyždímali z Evropské unie a následně i polské vlády značné granty. Údajně na jakési přetváření starých PET lahví na nové. Skvěle vymyšleno na základě patentu pana Drahoše. Realizovat se to mělo v polské továrně. Malý, možná nepodstatný problém vznikl záhy. Žádná továrna ale nikdy postavena nebyla a penízky zmizely neznámo kde.

Bývalý prezident Akademie věd to odbývá tím, že je to už dávno a vůbec, že se jedná o pomluvy. V této souvislosti je jen příznačné, že zatímco nepodložená obvinění profesorky Sykové, proti níž také ve volbách do Senátu kandiduje, bere pan profesor za bernou minci a svým krokům, jimiž pomáhal k dehonestaci nejúspěšnější české vědkyně a k zastavení slibně se rozvíjející léčby zákeřné smrtelné nemoci, nemá údajně co vytknout, obvinění na svou hlavu zlehčuje. Nepřekvapí, že jemu nakloněná média o tom mlčí.

Vůbec vztah Jiřího Drahoše k penězům byl a je poněkud zvláštní. Jeho paní v jakémsi rozhovoru prozradila, že penze jejího chotě dosahuje 36 tisíc korun. Slovy nejmenovaného politika: Kdo z vás to má? Však zpět k tomu důchodu. Vzhledem k tomu, že až do roku 1989, po němž se stal odborářským vůdcem v Akademii věd, byl pouhým řadovým výzkumníkem – který ovšem, jak to asi v roce 1985 bylo zcela „běžné“, vycestoval do Spolkové republiky Německo na roční stáž – musely mu k takovému důchodu pomoci mimořádně vysoké každoroční odměny v zastávané funkci. Tohle pan Drahoš ovšem vehementně popíral. Měl ale smůlu, novináři na to přišli.

Pan profesor a jeho tým vůbec o působení v čele Akademie věd neradi mluví. Tabu je zejména mluvit o realizovaných investicích ctihodné instituce. Na ně si ale posvítil Nejvyšší kontrolní úřad. Konstatoval poté, že se nedodržovala pravidla pro poskytování dotací. Způsob posuzování žádostí o dotaci nebyl transparentní. Ze schváleného seznamu doporučených dotací byly některé vyřazovány a nahrazovány jinými. Také se zjistilo, že pracoviště sice měla o stavbě, zadané Akademií věd, nebo její etapě po dokončení předložit podle pravidel zprávu o jejím ukončení, kolaudační rozhodnutí a přehled skutečných nákladů, ale ani jedna z kontrolovaných výzkumných institucí to podle kontrolorů neudělala.

Profesor Drahoš, muž čistý jako čerstvě padlý sníh, je svými vědeckými kolegy obviňován i z toho, že se sem tam nechal připisovat na přihlášky vynálezů svých kolegů. Svědčí o tom například kauza, která se týká sušení vzácných tisků a knih, co byly poškozeny při záplavách staletou vodou. Problematikou se tehdy zabývaly vědecké špičky, mezi které se Jiří Drahoš hodlal vmísit. Své o tom ví Dr. Ing. Jan Kyncl, který přednáší elektrotepelnou techniku na ČVUT FEL v Praze. Sepsal, že se profesor Drahoš pokusil do vývoje příslušné a naprosto jedinečné technologie razantně vstoupit. Při schůzce, na níž se rozhodovalo o technologii sušení, si týmu, který na úkolu pracoval, postěžoval pracovník firmy Radan s.r.o., že pan Drahoš okopíroval jejich průmyslově chráněný vzor mikrovlnné sušičky a pokusil se ji prohlásit za svou mikrovlnnou sušičku určenou speciálně pro sušení knih. Naštěstí bylo z odborných důvodů použití mikrovln zavrženo, spíše by totiž tiskům uškodily, než pomohly.

Je nutné pokračovat? Snad stačí. Zbývá tedy otázka: Berou tento, vlastně jen malý a dozajista neúplný výběr životních kaněk „dobráckého“ profesora bookmakeři vážně? Určitě ne. Roli to nehraje, většina ze sázejících k volbám nepřijde. Ale co ti, kteří za volební plentu zajdou? Mnohé nasvědčuje tomu, že na rozdíl od sázkařů o Jiřím Drahošovi vědí své. A podle toho budou volit.