Přiznám se, mám ohledně novinářské práce Kroupy své pochybnosti. Předně pracoval pod Radkem Johnem v době, kdy ten už vesele podnikal s Romanem Janouškem a tuneloval České lesy nesmyslnými projekty typu lesnická kuchařka. Nechce se věřit, že tento novinář, který se sám považuje za špičkového investigativce, nevěděl o tak zásadním problému, když ho měl přímo pod nosem. Ale budiž, to se dá s přimhouřením obou očí, zacpáním uší a hlavně nosu pochopit. Co se však pochopit nedá, je jeho „práce" v letech 2005 a 2006, kdy se aktivně podílel na kampani ÚOOZ a lidí napojených na Tomáše Pitra (J. Spyra, policista Luděk Žákovec) proti ČSSD, jejímž vrcholem bylo teatrální zatčení a sociální vražda Věry Jourové. Dodnes Kroupa není schopen uznat chybu a Věře Jourové se alespoň omluvit, jak mi drze sám jednou napsal v SMS. Jeho reportáže z této doby byly plné exkluzivních úniků z vyšetřování, jednostranně namířených proti lidem spojeným s ČSSD, řízených provokací lidí, pracujících pro Pitra a dalších přešlapů, které vedly i jinak opatrnou justici ke konstatování podivné role Kroupy v těchto případech. Fakt, že se k těmto případům dnes nehlásí, nepracuje na jejich vyhodnocení s odstupem několika let a především na základě výsledků vyšetřování, ale pouze se při kritice brání, že dělal jen svoji práci, zvyšuje pochybnosti o jeho charakteru. Způsob takové argumentace popsala velmi dobře Hannah Arendtová v knize Eichmann v Jeruzalémě: Eichmann byl také „jen" zapáleným do své práce, kterou dělal odpovědně a s nasazením.

Po všech těchto zkušenostech s Kroupou pak má člověk tendenci naslouchat i informacím o jeho schůzkách s Bártou v jeho bytě v kauze Michálek, i když taková neopatrnost by svědčila nejen o nedostatku v charakteru, ale především o nedostatečném rozumu.