Petr Dimun: Nový začátek i pro ČSSD?

Předseda Bohuslav Sobotka podle jejich názoru oslabil a bude pod tlakem spojené fronty Hrad-hejtmani, což v nejhorším scénáři může podle nich vést i k tomu, že Miloš Zeman by mohl po případných vítězných volbách pověřit sestavením vlády nikoliv Sobotku, ale Michala Haška.

Na opačné straně stojí ti, co si všímají především silného mandátu Bohuslava Sobotky i Michala Haška, jejichž dohodu následně ztvrdilo zvolení Lubomíra Zaorálka a Zdeňka Škromacha. Zemanův projev pak na rozdíl od první skupiny vnímají jako potvrzení spojenectví mezi levicovým prezidentem a nejsilnější levicovou stranou v zemi.

Jak to tak v životě a zvláště v politice bývá vždy, nic není černobílé.

Svěží atmosféra a igelitka z Lidlu

Nejprve několik bezprostředních postřehů.

Pokud byli v minulosti delegáti sjezdů ČSSD posměšně hodnoceni „módní policií“ mezi novináři, letos jim sklaplo. Drtivá většina přítomných byla oblečena zcela standardně, žádné výstřední modely či nepadnoucí obleky. I parkoviště plné nových „oktávek“ a jiných značek aut z obdobné kategorie svědčí o tom, že minimálně na úrovni stranické je ČSSD stranou dobře situované střední třídy. Spolu s moderním prostředím ostravské haly Gong a dobře zvládnutou organizací museli i největší novinářští žbrblalové konstatovat, že by se ostatní strany mohly v lecčems od ČSSD poučit. Jedinou skvrnou byla kvalita podávaného jídla, což ovšem nijak výrazně nesnížilo dobrý estetický dojem svěžesti.

Další důležitou změnou byla atmosféra. Pokud se na sjezdu v Brně sebevědomě pohybovali lidé typu Romana Housky a dávali okatě najevo svoji sílu, letos nikdo takový nevyčníval. Roman Houska – přestože byl i tak nepřehlédnutelný – působil po oba dva sjezdové dny s igelitkou obchodního řetězce Lidl přešlým dojmem a držel se spíše stranou. Obdobně i jeho jinak sebevědomá partnerka Jana Vaňhová. Ačkoliv jejich politické dítě, novopečený šéf ústecké ČSSD Radek Scherfer, pobíhal mezi ostatními významnými členy sjezdu, bylo i z jejich chování a reakcí zřejmé, že s dříve dominantní součástí zákulisních dohod nechce nikdo nic moc mít. Tomu, koneckonců, odpovídaly i výsledky sjezdu, kdy ústecká organizace prohrála, co mohla.

„Budu se snažit, aby nový začátek začal“

V čem má však ČSSD stále velké rezervy, to je obsahová stránka sjezdu, tj. kvalita projevů jejích představitelů. Bohužel, v drtivé většině vítězila opět forma nad obsahem (najmě M. Benešová L. Zaorálek a Z. Škromach), což pak logicky kontrastovalo s úrovní projevů dvou hlavních hostů: Miloše Zemana a Roberta Fica.

Tento neduh se projevil už při zprávách o činnosti předsedy, místopředsedů, šéfů senátního a poslaneckého klubu a předsedy Ústřední kontrolní a revizní komise (ÚKK), kdy se pouze předseda Sobotka a Vojtěch Mynář, šéf ÚKK, drželi zadání. Ostatní - především místopředsedové strany – tyto zprávy pojali jako zahřívací kolo pro své kandidátské projevy. Nejkřiklavější to bylo u Marie Benešové, jejíž kandidátský projev byl z 90% shodný s její „zprávou o činnosti“, kdy mlhavě popisovala, co nestihla, protože pracuje jako advokátka, co by ráda ještě stihla, pokud bude zvolena a to vše pak prokládala vzpomínkami starých zbrojnošů, tj. na působení ve funkci nejvyšší státní zástupkyně a souboj s justiční mafií. Ani z jednoho jejího vystoupení tak nebylo vůbec zřejmé, co vlastně jako místopředsedkyně strany za dva roky udělala. Zato jsme se dozvěděli, jak dobré má vztahy se sociálně demokratickými ženami, s některými kraji a hlavně s Milošem Zemanem. Nejvýstižněji pak její projevy shrnuje asi jedna její věta, kombinující heslo sjezdu i podstatu politického působení Marie Benešové: „Budu se snažit, aby nový začátek začal“.

Fotogalerie: - Nový začátek

Druhý den sjezdu ČSSD. Promluvil zde také slovensk...

Nezvolený Jiří Dienstbier na 37. sjezdu ČSSD

Fotogalerie: - Sjezd ČSSD

To předseda ÚKK Mynář z ostravské ČSSD pojal svoji zprávu o činnosti tak důkladně, že spolu s třeskutě ostravským dialektem a bodrostí připomínal, spolu s až návodnou podrobností svého projevu, poručíka Troníka z Černých baronů. Jeho líčení kontroly jedné místní organizace, která se scházela „po garažich“ a kde „nam, přatelé, neměli ani zapisy. A co vice, oni neměli ani žadne šanony!“ vyvolalo veselí hlavně mezi delegáty jeho domovské ostravské organizace. Když pak dodal, že mu na otázku, jak to tedy dělají při kontrole úkolů, odpověděli, že „jsou přece inteligentni“, smál se už celý sál. Nejen proto, že Mynář neměl protikandidáta, ale podle mne i z tohoto důvodu, získal Mynář při obhajobě šéfa ÚKK více hlasů, než předseda Sobotka.

Francouzské hole vs. vize 1:0

Kandidátské projevy na funkci předsedy a místopředsedů byly – s výjimkou Bohuslava Sobotky, kde tomu bylo spíše naopak – přesně v duchu dominance formy nad obsahem.

Zdeněk Škromach zvládl svůj projev za tři minuty, kdy nejsilnějším momentem byl útok na Karolínu Peake, kterému aplaudoval celý sál, Lubomír Zaorálek zase oprášil jeden ze svých projevů parlamentních, kdy pouze vyměnil oslovení a přidal ostravské reálie a všichni dohromady se trumfovali tím, kolik potkali lidí v tíživých životních situacích. Toto okaté, prvoplánové šermování pomyslnými francouzskými holemi, které nahrazovalo střet vizí, konkrétních kroků a plánů, bylo jedno z nejslabších míst sjezdu.

Ačkoliv se zdá, že se při volbě vedení žádné drama nekonalo, někteří zasvěcení mluvili opačně. Nikdo nezpochybňoval volbu Bohuslava Sobotky či Michala Haška. Údajná kandidatura Zdeňka Škromacha na předsedu byla spíše taktickou, psychologickou hrou, která měla druhý tábor varovat před tím, aby do volby prvního místopředsedy nasadila Lubomíra Zaorálka. Těsně před volbou, kdy byla dohoda pouze na první dvojici, došlo nakonec ke kompromisu na dalších dvou jménech místopředsedů, tedy Zdeňka Škromacha a Lubomíra Zaorálka, čemuž pak odpovídal i zisk 413, respektive 412 hlasů. Zvolení Milana Chovance, plzeňského hejtmana výrazně pomohl jeho hejtmanský kolega z jižních Čech Jiří Zimola, který z volby odstoupil a podpořil právě Chovance. Jako tzv. havárii pak hodnotili zasvěcení volbu Martina Starce v prvním kole o jeden jediný hlas, čímž z volby automaticky místopředsedů vypadl Jiří Dienstbier. Skutečnost, že Starec byl zvolen mimo dohody, potvrdil i on sám emotivním projevem, kdy v podstatě zpochybnil svůj mandát a vyčetl sjezdu zákulisní dohody.

Nový začátek Jiřího Dienstbiera?

Důvodů, proč Jiří Dienstbier neobhájil svoji funkci a to i přes intenzivní lobbing Bohuslava Sobotky, je více. Ten nejmarginálnější, který ovšem tábor jeho stoupenců a částečně i on sám, uvádí jako hlavní, je jeho negativní vztah k Miloši Zemanovi. Nejsilnější stránka – jeho pozitivní vztah s médii, která mu vytvářejí image jakéhosi Robina Hooda sociální demokracie – je zároveň jeho stránkou nejslabší, alespoň co se podpory uvnitř ČSSD týče. Vstřícnost, až podlézavost vůči médiím, kterou často stavěl nad loajalitu vůči vlastní straně a především některým spolustraníkům, z něj učinila oranžovou obdobu Jiřího Pospíšila. Tento typ člověka si strany volí do svého čela ve chvíli, kdy jsou bezradné a potřebují těmito antistranickými, disidentskými osobnostmi něco zakrýt, odvést pozornost od problému a získat podporu médií. Tak tomu bylo i na sjezdu v Brně před dvěma lety. Dnes je však většina ČSSD přesvědčena, že ji čeká automaticky vítězství v příštích volbách a proto žádnou fangli, šidítko pro voliče nepotřebuje. Už sám nejsilnější argument stoupenců Dienstbiera pro jeho volbu - strana jej potřebuje, aby oslovila středové voliče a měla přízeň médií – svědčí o další slabině Dienstbiera. Totiž že za ním není vidět žádná konkrétní práce. Ba naopak, část lidí z tábora Bohuslava Sobotky se s Dienstbierem rozešla, neboť si často přisvojoval mediální přízeň na základě výsledků práce jiných. Jiří Dienstbier má nyní na druhou stranu jedinečnou šanci přesvědčit, že je politikem budoucnosti ČSSD: unese-li prohru, aniž by poškozoval ČSSD a bude-li se věnovat mravenčí, konkrétní práci ať již v oblasti legislativní, v boji s korupcí či dovnitř strany směrem k vyhledávání talentovaných lidí, může se do čela strany vrátit a nahradit třeba Michala Haška na postu prvního místopředsedy. Bude-li ovšem primárně hledat důvody svého neúspěchu jinde, než u sebe, čeká jej cesta, která může velmi pravděpodobně skončit mimo ČSSD, jak již dnes mnozí naznačují. Mimochodem, úroveň jeho sjezdových projevů byla spíše průměrná, ať již po formální či obsahové stránce, což mnohé - kteří na základě Dienstbierova obrazu v médiích - očekávali silné, přesvědčivé vystoupení „nastupující oranžové hvězdy“, nepříjemně překvapilo. Skutečnost, že se po celý sjezd více bavil s přítomnými diplomaty, než s delegáty, už jen ilustruje jeho stranickou „osamocenost“.

Dienstbierův neúspěch v kombinaci s extrémně slabým vystoupením Marie Benešové, mocenskou izolací ústecké ČSSD a naopak dobrým vystoupením Aleny Gajdůškové pak vedl k jedinému volebnímu dramatu sjezdu, totiž k volbě místopředsedkyně. Pokud by Jiří Dienstbier obhájil místopředsednickou funkci, pravděpodobně by se to podařilo i Marii Benešové. Je skoro symbolické, že z vedení odešli právě tito dva lidé, kteří se vůči ČSSD v různé době zachovali neloajálně a upřednostnili svůj vlastní zájem. To mnozí kritici nezvolení Dienstbiera pohříchu zapomínají. Stejně jako u Dienstbiera bude zajímavé sledovat, jak tuto porážku Benešová přijme, zda opustí ČSSD a přejde k SPOZ, popřípadě zda se nyní objeví v nominacích na ústavní soudkyni, či zda se příští rok přihlásí jako členka kladenské ČSSD do primárek o křeslo senátora, které nyní zastává právě její největší rival: Jiří Dienstbier.

Konec oranžových baronů?

Vedle volby místopředsedkyně došlo na ostravském sjezdu k ještě jednomu střetu, totiž o změnu stanov. Navržené změny omezují vliv stranických podnikatelů, kdy dávají do rukou vedení možnost direktivně zasahovat do kandidátek a škrtat z nich například ty, kdo poškozují dobré jméno ČSSD.

O změnách se hlasovalo po projevu Roberta Fica, kdy v sále chyběl Bohuslav Sobotka, který s Ficem byl v té chvíli na tiskové konferenci. Předsedající schůze Michal Hašek dal procedurálně hlasovat o tom, zda změny hlasovat v celku, což prošlo. Následně se však nenašlo dost hlasů na jejich schválení a návrh změn tak padl. Je otázkou, zda se jednalo o předem domluvenou taktiku či o souhru náhod. Faktem je, že to byl jediný moment, kdy pookřála dosud jinak zakřiknutě působící bývalá hejtmanka Ústeckého kraje Jana Vaňhová, která dávala nepokrytě najevo v sále ojedinělým, dětsky upřímným potleskem svoji radost.

Že se jedná o palčivý problém, následně potvrdil i souběh událostí: po půl hodině od tohoto hlasování se do sálu vrátil Bohuslav Sobotka, který svým vystoupením přerušil blok stínových ministrů a požádal o revokaci tohoto hlasování s tím, že navrhuje řešení v podobě odděleného hlasování o jednotlivých bodech. K tomuto řešení pak stranou svolal krajské předsedy. Následná dohoda o vypadnutí některých kontroverzních ustanovení, se kterými měla problém především pražská organizace, vedla ke schválení části změn, které umožní např. právě zásahy vedení do složení kandidátek.

ČSSD vs. „blázni, poloblázni a šialenci“

Nejen z tohoto pohledu tak lze výsledek sjezdu hodnotit jako částečný úspěch Bohuslava Sobotky. Miloš Zeman – dá-li se usuzovat z jeho projevu – nebude chtít do voleb poškozovat ČSSD, nechce dát záminku, aby mohl být obviňován z toho, že zapříčinil další nevítězství ČSSD. Naopak, dal jasně najevo, že chce být součástí triumfu ČSSD, kterému na oltář překvapivě hodil i svoji vlastní stranu SPOZ. Nejen tím, že deklaroval přání vítězství ČSSD, ale především doporučením jednobarevné vlády ČSSD bez koaličních partnerů. Je zřejmé, že pro Sobotku nastane zásadní střet se Zemanem až po volbách, kdy prezident bude mít tendenci svůj vliv v ČSSD využívat směrem k obsazení vlády, ale to už je jiný, povolební střet. Sobotkův silný mandát, spolu s mírnou převahou ve vedení strany v kombinaci s tím, že z něho vypadla největší odpůrkyně Sobotky a všech změn, které by vedly k očistě strany Marie Benešová, mu dává prostor pro zásadní přeměnu strany. Tu nastínil ve svém projevu, kdy vyhlásil razantní boj proti „klientelismu a privatizaci strany“. Daň v podobě neobhájení funkce Jiřím Dienstbierem je sice vysoká, avšak bez ní by asi těchto malých vítězství nedosáhl. Duch vyvažování byl prostě v Ostravě velmi silný.

Nyní musí Bohuslav Sobotka co nejdříve využít svůj silný mandát ze sjezdu a zahájit právě onen boj o charakter ČSSD. S každým dnem od sjezdu a blíž k volbám se prostor bude zužovat, bude se opět taktizovat a budou se uzavírat nové dohody. Navíc není vůbec jisté, jak se zachová Jiří Dienstbier, který se může stát ze „zlého muže“ Bohuslava Sobotky jeho „zlobivým dítětem“.

Právě tyto praktické kroky v naplňování konkrétních výsledků sjezdu mohou částečně nahradit to, co na sjezdu naopak velmi chybělo. Totiž debata o problému celého stranického systému nejen v ČR, kterého se dotkl paradoxně jen slovenský premiér Robert Fico, varující před „blázny, poloblázny a šílenci“, kteří využívají současné krize a nabízejí bezbřehý populismus, čemuž je jedinou hrází právě silná sociální demokracie. Tento souboj s různými „blázny, poloblázny a šílenci“ totiž velmi pravděpodobně ČSSD čeká, jak nasvědčují i na sjezdu zcela nereflektované výsledky z krajských a prezidentských voleb.