Petr Dimun: ODS včera a dnes

Je zajímavé srovnávat, jak kdo mluvil na 19. kongresu ODS, který se konal 5. - 7. prosince 2008. Proto jsem se rozhodl zde zveřejnit část interní analýzy nejzajímavějších projevů, kterou jsem vypracoval tehdy pro vedení ČSSD. Z analýzy jsem vyjmul pouze tu část, která popisovala rizika tehdejší ČSSD a návrhy reakce na případnou změnu politiky a taktiky ČSSD. Ještě na to nenastal čas...

Analýza projevů představitelů ODS pronesených na 19. kongresu ODS z pohledu možné změny politické taktiky ODS

I. Obecná část

Společnou charakteristikou všech projevů představitelů staronového vedení je důraz na ODS coby jedinou pravicovou stranu, vůči které není žádná alternativa. Tato teze je nápadně často spojována jedním dechem se sílící hrozbou nástupu levice a ODS je vykreslována jako „hráz nástupu Paroubka a komunistů k moci“ (Obavy z přílišné moci levice, která v opačném gardu sehrála motivační roli voličů ČSSD v krajských a senátních volbách v neprospěch ODS, jsou podporovány některými články v médiích z poslední doby, které líčí Jiřího Paroubka coby příštího prezidenta, popřípadě dokonce i ve spojení s premiérem za ČSSD v osobě Davida Ratha). Nejednotnost, jako jeden z důvodů volební porážky ODS, je zdůrazňována ve všech projevech „topolánkovců“ a především ve vztahu k tzv. rebelům. V podtextu je však možné jako jeden z důvodů akcentu nejednoty jako důvodu porážky cítit i prevenci před případnými úvahami o založení nové pravicové strany. Za všechny to ve svém projevu vyjádřil předseda Senátu Přemysl Sobotka, který se dlouhodobě stylizuje do role nástupce Václava Klause na postu prezidenta republiky: „Jakýkoliv pokus o její rozbití (myšleno ODS), ať už podporované kýmkoliv, draze zaplatíme nejen jako politická strana, ale i jako velmi potřebná a nutná alternativa pro Českou republiku. Dnes, jako ostatně vždy od devadesátých let, se hraje o osud české pravice. Stále ještě je tu ODS jako jediná, autentická pravicová strana. Nenechme si médii vnutit, že 19. Kongres je jen o boji Topolánka s Bémem. Tento Kongres ODS je také o tom, jak je naše strana schopna se vyrovnat s rostoucí silou levice.“ Vyvolávání obav z dominantní role levice a z návratu komunistů k moci je možné od politiků ODS očekávat tím více, čím více bude zřejmé, že Topolánkova vláda rezignovala na prosazování reforem a čím budou ČSSD potřebovat k tomu, aby se vláda udržela u moci. Prakticky je možné vyčíst z kontextu, že na centrální úrovni se politici ODS chystají provést obdobu strategie, kterou ČSSD zvolila v krajích vůči ODS tam, kde je tato strana součástí krajské koalice: použít jí k vládnutí jako „užitečného idiota“, prosazovat díky tomu „záchranný plán“ v podobě měkkých reforem typu boje s korupcí a zjednodušení státní správy, která náleží do sféry exekutivních rozhodnutí a o to více se vůči ní slovně a hlasitě vymezovat. Opět předseda Senátu Přemysl Sobotka: „Patrně žádná z pravicových konzervativních stran v postkomunistické Evropě není v tak složité situaci jako ODS, protože proti ní stojí hned dvě silně levicové až ultralevicové strany! Ta komunistická, jejíž členové pomáhali formovat minulý totalitní režim a vládli zde přes 40 let a z toho 20 let s přímou pomocí sovětských okupačních vojsk, zůstala v podstatě věrna marxismu-leninismu, zachovala si stabilní a poměrně silnou voličskou základnu a bohužel tak tvoří ve sněmovně a nyní i v krajích osudový jazýček na vahách české politiky.

Mnohem nebezpečnější stranou komunistického střihu je však dnes ta, kterou buduje poslední 3 roky Jiří Paroubek pod fasádou ČSSD! Tato strana sice nevyznává marxistickou ideologii, halasně se hlásí k EU a uznává volný trh, i když ve velice svérázné či pokřivené podobě. Dominantní roli v ní však hrají lidé, kteří na minulém komunistickém režimu úspěšně parazitovali. Takových lidí bylo vždy podstatně více než skálopevných komunistů. Dlouho po listopadu 89 mlčeli, mnozí ani nechodili k volbám, ale nyní je nadchnul příchod Mesiáše, který je jim blízký svou minulostí, lacinými populistickými sliby a politickou kulturou strachu a handlování s výhodami pro poslušné. Obě strany přes zmíněné rozdíly však spojuje zášť a závist vůči úspěšnějším, sentimentální vzpomínky na Husákovu éru, naprostá neodpovědnost k budoucnosti vlastní země a neochota přijímat podíl odpovědnosti na mezinárodní bezpečnosti. S těmito trendy se nesmíme smířit!“.

Sobotka naznačuje i taktiku, kterou bude ODS v prosazování této „mobilizaci proti nástupu normalizace“ prosazovat: „Je nejvyšší čas na tuto situaci začít aktivně reagovat. Je třeba se spojovat s dalšími demokraty, spolupracovat i zakládat další občanské iniciativy a burcovat občany z letargie. Cestou k úspěchu však určitě není zakládání nových pravicových politických stran. Tyto snahy oscilují mezi naivitou a zradou ve stylu nám všem známého Sarajevského atentátu z roku 1997.

Paroubkovy inspirace Klementem Gottwaldem v heslech typu "daně ať platí především bohatí", musíme voličům třeba tisíckrát prezentovat, že tím myslí střední třídu a nikoliv své kamarády s pochybnou minulostí, kterým je ochoten se svými věrnými odpustit na daních klidně 26 milionů korun jako v případě Mariánských Lázní.Demokracie není jen o svobodných volbách. Ty, jak víme, v minulosti také vyhráli Hitler i Gottwald.“ Ano, druhý nejvyšší ústavní činitel v zemi a pretendent ODS na funkci nejvyšší zastává a veřejně hlásá, že ČSSD – už nejen Paroubek – je horší, než komunisté a dokonce srovnává Jiřího Paroubka s Gottwaldem a nepřímo dokonce s Adolfem Hitlerem. Faktem je, že zatím jsme se s podobnou ideologií a přirovnáními setkávali anonymně na internetu v podobě různých diskusních fór, popřípadě tématických stránek a v rámci předvolební kampaně s akcí s antiparoubkovskými tričky, které byly rozdávány na koncertech. Tato rétorika však již ohlašuje novou volební strategii ODS, která bude založena na mobilizaci proti nástupu nikoliv levice, ale „pohrobků normalizace“ v podobě ČSSD k moci. Na referendu o tom, zda lidé chtějí návrat starých pořádků. Tato strategie je zřejmá i z dalších kapitol, kde je rozebírán plán ODS na ovládnutí koaličních stran, kde bude antisocialistická rétorika jedním z hlavních argumentů spolupráce.

II. Analýza prohry

Nejrozsáhlejší analýzu provedl ve svých projevech předseda ODS Mirek Topolánek.

Základem jeho projevů je vedle osobní sebekritiky za podíl na prohře ODS ve volbách také obhajoba jeho strategie pod heslem „tvrdý obal, měkké jádro“.

Jeho analýza se dá rozdělit do pěti základních tezí, které pak rozvíjeli členové staronového vedení ODS.

Teze 1: Prohru zavinily vnější faktory – efekt kyvadla, které se vychýlilo doleva

Vedení ODS obhajovalo prohru v krajských a senátních volbách tezí o „zhoupnutí politického kyvadla“, ke kterému došlo nejen u nás, ale všude v Evropě. Ekonomická globální krize také vede podle Topolánka evropské politiky k populismu, kdy sahají ke státním intervencím do ekonomiky. ODS tedy prohrála také proto, že zasáhly vnější vlivy, kterým nemohla zabránit.[1]

Teze 2: Volební výsledky z let 2004 a 2006 byly s ohledem na levicovost české veřejnosti výjimečné

S využitím předchozí teze o vnějších vlivech rozvíjí Mirek Topolánek tezi o mimořádnosti svých volebních úspěchů z let 2004 a 2006. Počet přesvědčených pravicových voličů je mnohem menší, než voličů levice. Jak klíčové bylo po volbách sestavení vlády z pohledu Mirka Topolánka, je znatelné z jeho přiznání, že pokud by se volby konaly o několik týdnů později, zvítězila by ČSSD.[2]

Ve stejném duchu vystoupil i Petr Nečas, který navíc přispěchal s reminiscencí na rok 2002, kdy po volbách ODS také procházela podobným kritickým obdobím a přitom výsledky voleb jsou podle něj shodné s těmi v roce 2002[3]. V tomto a několika dalších momentech jeho projevu je cítit kritika protitopolánkovského křídla a především „klausovců“.

Teze 3: Veřejnost jsme málo vyděsili

Tato teze je spíše než svým obsahem zajímavým obrázkem o způsobu uvažování politiků vládní strany. Premiér vlády přiznává, že jedním z důvodů prohry je, že sice vláda zveřejnila reálná čísla o stavu ekonomiky, ale že vláda měla více lhát a více strašit veřejnost, než činila dosud.[4]

Teze 4: Vzbudili jsme přílišná očekávání, která jsme nesplnili

Jedna z nejzajímavějších pasáží projevů politiků ODS. Obsahují totiž věcnou sebekritiku, kdy premiér i ministři potvrzují v některých případech – například v boji s korupcí – žalostný stav a nečinnost vlády. V některých případech tak staví do role lhářů ministry, například ministra vnitra Langera a spravedlnosti Pospíšila, kteří na zveřejněnou kritiku ČSSD svého času reagovali opačně, než jejich premiér nyní.

Je to ale také bohužel i pro ČSSD dvojím vzkazem: 1. ČSSD dosud nedostatečně politicky využívala neschopnost vlády v boji s korupcí a 2. Je možné očekávat snahu vlády o nápravu tohoto stavu a opětovného vyvolávání obrazu ČSSD coby strany spojené s korupcí.[5]

Teze 5: Podcenili jsme marketing

Jednou z oblastí, kde vedle práce s průzkumy veřejného mínění hodnotí ODS práci Lidového domu pozitivně a jako inspirativní, je oblast marketingu a práce s médii.[6]Je proto možné očekávat, a to i s ohledem na komplexní vyhodnocení politické diskuse a na očekávané angažmá tzv. Langerova týmu na Jánském vršku, že ODS tuto oblast výrazně posílí a ČSSD by se na to měla adekvátně připravit. A to i s ohledem na personální oslabení po odchodu některých politiků a jejich spolupracovníků do krajů, tak s ohledem na některé přetrvávající problémy s vlastní prezentací.

II. Změna strategie ODS

Na základě předchozí analýzy volební prohry navrhuje Mirek Topolánek a jeho „věrní“ změnu politické strategie ODS. V některých případech je to pouze změna stylu práce (intenzivnější práce s médii, lepší marketing, změna práce centrální kanceláře), důležitější je však změna dlouhodobé politické strategie směrem k oslovení nových skupin voličů, což s sebou nese i změnu programových priorit. Opět lze jako v případě analýzy prohry nalézt v projevech představitelů staronového vedení ODS společné teze, které lze rozdělit do šesti základních.

Teze 1: ODS je vnímána jako exkluzivní strana pro bohaté[7]

Pokud chce ODS zvítězit v příštích volbách, musí se stát stranou přijatelnou pro středového voliče, to je hlavní východisko této teze. ODS musí být schopna oslovovat voliče na základě jejich přání a očekávání a to voliče všech skupin společnosti. ODS se již nemůže spoléhat na nízkou volební účast a na disciplinované voliče pravice.[8]Střet mezi ODS a ČSSD se bude odehrávat v politickém středu. Zde již není prostor pro středovou stranu, ale pro nabídku jedné či druhé strany. ODS musí rozšířit své programové priority o nové, kterými jsou vzdělání a věda, právo a pořádek, témata ekologická a také sociální.[9]

Právě „otázka sociální“ je z pohledu změny strategie ODS a potenciálního nebezpečí pro volební zisk ČSSD asi nejzajímavější. Ve svém projevu důvody, proč má ODS do budoucna více oslovovat zaměstnance a rodiny s dětmi, shrnul nejlépe ze všech z vedení ODS ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Ten již v týdnu před kongresem realizoval tuto změnu postojů tím, že doslova okopíroval návrh ČSSD na zvýšení platů státních zaměstnanců a předložil jej ke schválení PSP.

Východiska jeho úvah jsou založena na analýze volebních výsledků, kdy konstatoval, že ODS v podzimních volbách podpořila pouze polovina voličů, kteří ODS volili v roce 2006. Přičemž jako šanci pro ODS vidí zhruba 2/5 původních voličů, kteří nyní nevolili ODS a nešli k volbám.[10]

Polovinu voličů ODS však tvoří podle Nečase zaměstnanci a stejná část voličů má alespoň jedno nezaopatřené dítě, přičemž ODS má podíl těchto voličů vyšší, než ČSSD. Voliči ODS jsou také vzdělanější, než voliči ČSSD. Proto se ODS musí snažit tyto skupiny voličů udržet svojí politikou.[11]Petr Nečas si také všímá regionálních rozdílů ve volebních výsledcích ODS v různých městech, kde má tato strana vedení města a na které mělo podle něj vliv chování místních představitelů.[12]

ODS se podle Nečase také musí zbavit nálepky „strany spojené s byznysem“. ODS se nesmí do budoucna orientovat jen na ekonomická témata, ale musí rozšířit svůj program a politiku o prioritu rodiny[13]a vzdělávání[14]. Stejně tak se musí ODS více starat o malé a střední podnikatele.

Potřebu oslovit středového voliče zmínil ve svém projevu i další z místopředsedů, Petr Gandalovič. Ten k tématům, které se nově ODS musí zhostit přidal, s narážkou na události v Janově (a pravděpodobně i na demonstranty Dělnické strany před kongresovým hotelem Clarion), také právo a pořádek.[15]

Teze 2: KDU-ČSL jako přirozený partner ODS – na Moravě oslovuje voliče ODS

Mirek Topolánek ve svém projevu prakticky připustil rozpad a zánik KDU-ČSL. V Čechách podle něj tato strana prakticky zanikla a voliči přecházejí k ODS. ODS se musí snažit s KDU-ČSL o trvalou a dlouhodobou spolupráci.[16]

V této souvislosti je zajímavé a neobvyklé, nicméně dostatečně ilustrující, že vedle předsedy Jiřího Čunka vystoupil s projevem na kongresu jako host také ministr financí Miroslav Kalousek.

Teze 3: ODS musí oslovit voliče Strany zelených

Mirek Topolánek vyhlásil útok na stranu Zelených, či spíše na její voliče. Podle něj se její voliči rekrutují bývalých voličů Unie svobody, jsou to tedy hlasy středové, které si ODS nesmí nechat ležet ladem. ODS by se nejen podle něj, ale i podle Petra Nečase a Petra Gandaloviče měla začít více věnovat ekologickým tématům.[17]

Teze 4: ODS opouští prosazování většinového systému

Mirek Topolánek na kongresu také vyhlásil konec prosazování většinového systému, což byl dosud jeden z programových cílů ODS a to na základě politologické analýzy, která ukazuje, že by to znamenalo zúžení politického spektra na tři celostátní strany a jednu regionální. Tento stav by vedl k trvalé vládě levice, popřípadě velkým koalicím, což není za současného vedení ČSSD pro Topolánka přijatelné.[18]

Teze 5: Ústup od dalších reforem – hlavním tématem vlády bude zvládnout dopady ekonomické krize

Mirek Topolánek také ve svých obou projevech prakticky odpískal další pokračování reforem, kdy podle něj vláda už jich prosadila dost.[19]Na tomto základě také nastiňuje další strategii koaliční vlády, kdy nevylučuje vládnutí v prakticky menšinovém formátu na základě exekutivních rozhodnutí.[20]Novým smyslem vlády se tak místo reforem stane řešení dopadů ekonomické krize. Na tento fakt by se ČSSD měla připravit a zvolit tomu odpovídající strategii.[21]Vedle boje s ekonomickou krizí vyhlásil Mirek Topolánek další priority své vlády, které lze prosazovat i bez většinové podpory a na základě exekutivních rozhodnutí: boj s korupcí a efektivní malý stát.[22]

Teze 6: Klíčové pro současné vedení ODS je projednávání smluv o radaru a Lisabonské smlouvy ve stejném čase

Z mnoha projevů na kongresu bylo zřejmé, že Mirek Topolánek musí docílit současného projednávání Lisabonské smlouvy a smluv o radaru. Vytvořil tak tím tlak na odpůrce Lisabonské smlouvy, kteří jsou zároveň stoupenci radaru. Jejich hlasy získal nevyřčeným příslibem, že je možný obchod s ČSSD „Lisabon za radar“.[23]Je otázkou, zda je tento stav výhodný pro ČSSD a zda by neměla nyní mnohem razantněji proti této taktice Mirka Topolánka zakročit.

III. Obhajoba výsledků vládnutí

o Složená daňová kvóta klesne v roce 2008 na 35,7 %, což je o 2,3 procentního bodu méně než roce 2005, jinými slovy, v peněženkách občanů a podniků zůstává na úkor státu dodatečných cca 87 mld. Kč.

o Daří se měnit strukturu zdanění, a to směrem k vyššímu podílu zdanění spotřeby a nižšímu zdanění příjmů.

o V oblasti daní z příjmu dosud přijaté reformní kroky snižují daňovou zátěž do roku 2010 o cca 42 mld. Kč.

o V oblasti sociálních výdajů se snižuje zatížení veřejných rozpočtů o celkem cca 94 mld. Kč do roku 2010.

o Zlepšili jsme podmínky pro podnikání, snížili administrativní zátěž na začátku podnikání a zajistili pohodlnější kontakt s úřady.

o Zahájili jsme proces racionalizace a zprůhlednění nákladů ve zdravotnictví a zkvalitnění zdravotní péče, který už přináší miliardové úspory a zlepšuje kvalitu péče omezením jejího nadužívání. Zavedení poplatků to už teď naprosto průkazně dokazuje. Jejich rušením jen zvýrazňujeme prohru.

o Připravili a prosadili jsme systémové změny v oblasti zaměstnanosti, sociálních dávek a nemocenské, směrem k adresnosti a motivaci k pracovní aktivitě.

o Prosadili jsme 1. fázi penzijní reformy, další dvě fáze jsou připraveny k projednání v Parlamentu.

o Nezaměstnanost v roce 2008 klesá ke 4,4 % oproti skoro 8 % v roce 2005.

o Deficit veřejných rozpočtů vykazovaný v metodice EU klesl v roce 2008 na 1,2 % HDP, oproti vládou ČSSD předpokládaným 3,5 % HDP.

o Kumulované zadlužení České republiky klesne v roce 2008 na 28,8 % HDP, což je o jeden procentní bod méně než v roce 2005.

o Provedli jsme bezprecedentní změny v justici, policii.

o Zavedli jsme rovnou daň. Opakuji, zavedli jsme rovnou daň. Zrušili minimální daň, registrační pokladny, ministerstvo, řadu úřadů, povinností, regulací.

[1] MT (Mirek Topolánek): Otočil se dlouhodobý trend a politické kyvadlo se zhouplo doleva. V Evropě je na vzestupu stávkové hnutí, šíří se nechuť k reformám a obavy z budoucnosti. Finanční krize vyvolala recesi a ztrátu důvěry, evropští politici se uchylují k populismu, nalévají do ekonomik miliardy Euro, pod rouškou problémů se už začalo ve velkém rozdávat. Zdražily potraviny, energie, ropa, plyn. Nejsme opuštěným ostrovem pozitivní deviace, jsme naopak závislí na exportu, na poptávce, funkčním evropském trhu. Všechny tyto trendy nás nutně musely ovlivnit.Zpět k textu

[2] MT: Kdyby se volby v roce 2006 konaly o pár týdnů později, pravděpodobně bychom prohráli.Zpět k textu

[3] PN (Petr Nečas): Rád bych se, dámy a pánové, vrátil šest let zpět. Šest let zpět do Františkových Lázní. Tehdy totiž vznikalo postklausovské vedení Občanské demokratické strany. V té době jsme byli po podobné volební porážce, jakou jsme zaznamenali v těchto krajských volbách. Pokud si dokonce provedete onen přepočet a odpočtete výsledky Prahy v tehdejších celostátních volbách, tak zjistíte, že ten volební výsledek byl úplně stejný, jako v těchto krajských volbách. Pravda, tehdy byl označen za nevýhru, dnes je stejný volební výsledek označen za volební armagedon.Zpět k textu

[4] MT: Promeškali jsme dobu na počátku naší vlády, kdy jsme měli občany daleko razantněji seznámit s reálným stavem země, který jsme zdědili. My jsme sice zveřejnili data, která ukazovala na hrozící zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče, na destabilizaci sociálního systému a ohrožení výplat penzí. Nevystrašili jsme je ale stavem veřejných financí, neděsili jsme je jako dnes lživě naši soupeři.Zpět k textu

[5] MT: Po velmi vyhrocené kampani, kterou kulminovalo znechucení veřejnosti z afér a skandálů socialistů, jsme nedokázali v reálném výkonu vládnutí tyto aféry objasnit a vyšetřit. Náš vítězný étos měl totiž dva základní atributy - reformy a boj proti korupci. Reformy jsme nakonec rozmělnili nevyhnutelným koaličním kompromisem a viditelný boj proti korupci nechali na papíře.Zpět k textu

[6] MT: Naši ministři i já jsme věnovali více než 90 procent svého času práci a méně než 10 procent její propagaci. Což je v demokratických podmínkách zcela nedostatečné. Po deseti letech v opozici jsme se sice uměli dobře připravit na vládnutí, ale co se týče vývoje moderní masmediální demokracie, či mediokracie, tak nám doslova ujel vlak.Zpět k textu

MT: Ale přesto jsme nedokázali konkurovat totální vyhlazovací propagandistické mašinérii ČSSD.

MT: Je nepochybné, že musíme zlepšit komunikaci. Při rekonstrukci vlády bude hrát důležitou roli, jak ministři zvládají časování jednotlivých kroků a jak dokáží prodat výsledky své politiky. Jak dokáží komunikovat s občany i členskou základnou. Komunikace přitom musí běžet oběma směry. Jak směrem od vlády, tak prostřednictvím Hlavní kanceláře od místních, oblastních a regionálních sdružení směrem ke kabinetu. V minulých dvou letech jsme v tomto smyslu nezvládli transformaci z opoziční na vládní stranu, a to se nám nyní vymstilo.

[7] PN: Mnohokrát jsem varoval na celé řadě vystoupení, na Kongresech, na ideových konferencích před rizikem pasti, do které můžeme upadnout. A sice, že se staneme politickou stranou, která je určena pouze pro úspěšné, zdravé, bohaté, podnikatele, vyšší příjmové skupiny, že se dostaneme do pasti, kdy budeme považováni za stranu, která je určena pouze vyhraněným pravicovým voličům. Já jsem přesvědčen, že právě do této pasti jsme upadli.Zpět k textu

[8] PN: Nesmíme žít v iluzích. V této zemi na pravolevé škále se jako jasně pravicoví voliči deklaruje pouze 10 procent našich občanů. Dalších zhruba necelých 15 procent sami sebe deklarují jako spíše pravicových. To znamená, že v této zemi je 25 procent voličů, kteří sami sebe označují za pravicové. Znamená to, že chceme-li se vrátit k volebním výsledkům někde mezi 30 až 40 procent, což musí být náš cíl a jediná možná meta, kterou budeme chtít dosáhnout, tak nevystačíme pouze s těmito pravicovými voliči.Zpět k textu

[9] MT: Pokud chceme vyhrávat volby, nemůžeme se soustředit pouze na pravicové voliče. Musíme masivně oslovit i střed. Tomu musí odpovídat i náš program a forma jeho komunikace. Obsah a styl naší politiky není určován našimi zbožnými přáními, ale měřitelnými daty. Musíme umět pracovat se všemi oslovitelnými voličskými skupinami, musíme být pružní ve výběru témat a přesvědčiví při jejich prezentaci.Zpět k textu

Je přitom evidentní, že bude pokračovat polarizace politiky. Nemůžeme už jako v minulosti spoléhat na to, že levicoví voliči budou ze studu volit pravicově jako na počátku 90. let. Nebo že nám vítězství zajistí jejich malá disciplinovanost, jako tomu bylo donedávna. Volební střety budou stále tvrdší a budou stále více kopírovat skutečnou hodnotovou stratifikaci společnosti. Přičemž středový potenciál bude kořistí pro vítěze zleva či zprava, ne šancí pro nějakou silnou, "středovou" stranu. Je to logické. Středový volič je středový ne proto, že by byl pevně rozhodnut pro střed, ale naopak proto, že se pevně rozhodnout neumí a přelétává mezi pravicí a levicí.

Daleko spíše ztratíme přelétavé voliče středu než své věrné. Ty jsme si udrželi i v těchto volbách. Úplně stejně jako v roce 2002, v nichž jsme bez započtení výsledků z Prahy dosáhli stejného výsledku i jasně pravicového složení elektorátu.

Rozšíření tematického záběru neznamená rozředění ideologie, ale prostě její širší aplikaci. To jsme předvedli ve volbách v roce 2006. Tehdy jsme přesvědčivě ukázali, že hodnoty jako solidarita odpovědných, bezpečí či spravedlnost pravicové straně sluší. Nyní k nim přidáváme vzdělání a vědu. Které mimochodem patří k prioritám pravicových, nikoli levicových voličů.

[10] PN: V letošních volbách nás podpořila, dámy a pánové, polovina voličů, která nás podpořila v našem rekordním volebním výsledku ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006. Zhruba 1/10 voličů, kteří nás tehdy podpořili, tak odešli k jiným politickým stranám. Částečně k sociální demokracii, částečně k nezávislým regionálním kandidátkám. Ale téměř 2/5 voličů, kteří nás volili v roce 2006, zůstali doma. My jsme jim, dámy a pánové, nestáli za to, aby nás podpořili. A právě tyto 2/5 našich voličů z roku 2006 jsou naší šancí. Právě na ně se musíme zaměřit, je musíme dostat v následujících letech k volbám a je musíme přesvědčit, aby opět dali důvěru Občanské demokratické straně.Zpět k textu

[11] PN: Kdo jsou voliči, kteří přišli letos na podzim, aby volili občanské demokraty. Nikoliv překvapivě 1/4 z nich jsou podnikatelé, osoby samostatně výdělečně činné, soukromí zemědělci, živnostníci a podobně. To nás nepřekvapuje. Ale téměř polovina z našich voličů, dámy a pánové, jsou zaměstnanci. Zaměstnanci jak soukromého, tak veřejného sektoru. Mimochodem téměř polovina našich voličů má alespoň jedno nezaopatřené dítě. Máme nejvyšší poměr ze všech politických stran voličů, kde mají alespoň jedno nezaopatřené dítě. Je to téměř polovina, celostátní průměr je 39 procent, sociální demokraté mají takových voličů pouze 37 procent. To je nesmírně důležitý signál, nesmírně důležitý segment, který si musíme udržet. Máme, dámy a pánové, opět nikoliv nepřekvapivě vzdělané voliče. 3/5 našich voličů mají maturitu, další čtvrtina má vysokoškolské vzdělání. To znamená, 85 procent voličů občanských demokratů jsou vzdělaní inteligentní lidé.Zpět k textu

[12] PN:Protože pokud se podíváte na výrazně rozdílné výsledky například v některých městech a zaznamenáte rozdílnou míru propadu v některých městech proti volbám v roce 2004, tak je vidět, že tito voliči reagovali i na chování konkrétních lokálních představitelů Občanské demokratické strany.Zpět k textu

[13] PN:Musíme ale vytvořit i další pilíře našeho programu. Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že těmi pilíři je problematika rodinné politiky a vzdělávání. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že občanští demokraté se musí stát synonymem silné efektivní a účinné prorodinné politiky. Jsem dokonce přesvědčený, že s jistou nadsázkou silueta malého dítěte se musí stát jakousi jednou z nových ikon Občanské demokratické strany.Zpět k textu

Právě proto musíme mít tuto silnou prorodinou politiku, protože jedině tímto vytvoříme téma, které osloví skutečně širší voličské vrstvy, nejenom z hlediska sociálního, ale i z hlediska generačního.

[14] PN: Ale jsem hluboce přesvědčen o tom, že to, co bychom měli, a jsem přesvědčen, že musíme nabídnout, je, že během čtyř, šesti nebo osmi let vytvoříme jeden z nejkvalitnějších vzdělávacích systémů v rámci EU. Že to bude vzdělávací systém, který dlouhodobě povzbudí konkurenceschopnost české ekonomiky, a právě on nasměruje naši zemi na dráhu, že začne dohánět vyspělé ekonomiky v rámci Evropské unie. My musíme být schopni komunikovat s lidmi, že vzdělání, jeden ze základních prostředků sociální zdviže, že to je jeden ze základních způsobů, jak se pozvednout z nižší sociální úrovně na vyšší, že pro rodiče se vyplatí podporovat jejich děti ve vzdělávacích aktivitách. Že se jim vyplatí do nich investovat, protože budoucnost jejich dětí v tomto případě bude výrazně lepší. Já tvrdím, že je to jedno ze zásadních témat, které si nesmíme nechat ukrást, nesmíme si ho nechat ukrást nejenom českou levicí, ale ani naší politickou konkurencí, která je nelevicovou. Je to jedno ze zásadních témat, o kterém jsem hluboce přesvědčen, že rozhodne o budoucnosti politického systému naší země.Zpět k textu

[15] PG: Právo a pořádek. Události v severních Čechách ukazují, že pokud se tohoto tématu nezhostíme podstatně silněji, přijdou jiní, zhostí se ho, a to už budou jiní sekáči. My musíme do svého programu podstatně silněji zpracovat téma právo a pořádek, protože korektní zpracování tohoto tématu patří pravici, nikoliv extremistům. A jsou ještě další hodnoty, o kterých bych chtěl hovořit, protože samozřejmě levici volí lidé proto, že jim něco slibuje. Pravici volí lidé proto, že má hodnoty.Zpět k textu

[16] MT: Přesto, či spíše právě proto, musíme udělat vše pro to, aby se pravicové hlasy netříštily a snažit se s KDU-ČSL pokud možno o trvalou spolupráci. Nicméně, i tady platí, že strana prochází vnitřním pnutím, pomlčka začíná být spíše rozdělovníkem než spojovníkem a další vývoj je složitý. Navíc je to strana spíše regionální.Zpět k textu

[17] MT:Otazník visí i nad Stranou zelených. Je zřejmé, že jejich voliči se z části rekrutují rovněž ze středopravého spektra a čerpá tak z potenciálu zaniklé Unie svobody. Tedy opět jde o hlasy, které si nemůžeme dovolit ztratit kvůli ideologické předpojatosti. Nechci spekulovat o tom, kam půjde vývoj v samotné Straně zelených. Ale my musíme umět oslovit a spolupracovat s oněmi vzdělanými, aktivními a odpovědnými občany, kteří tvoří její voličskou základnu. Čistě pragmaticky říkám, že buď budeme mít zelené v koalici, nebo část jejich voličů na palubě. Neošklíbejme se nad tím. Když je otevřenost ekologickým tématům dost dobrá pro torrye s jejich dvousetletou konzervativní tradicí, nemůže být špatná ani pro nás. Nežijeme přece, jako konzervativci, proto, abychom chránili životní prostředí, ale chráníme jej, abychom mohli kvalitně žít. Ochrana prostředí pro život je výsostně konzervativní hodnota!Zpět k textu

V budoucnu navrhuji věnovat se s větší razancí ekologickým tématům. Odpovědnost totiž také patří do pravicového, ne levicového myšlenkového arzenálu.

[18] MT: Rozložení sil nemůžeme obejít ani změnou volebního systému na většinový. Pak by tu zůstaly jen tři celostátní strany: ČSSD, KSČM a ODS. A jedna regionální: KDU-ČSL, která by bodovala na náš úkor. Je jasné, kdo by měl navrch. Většinový systém je cestou do pekla trvalé levicové hegemonie. V "lepším" případě k trvalé vládě velkých koalic. A ty s dnešní sociální demokracií opravdu, ale opravdu nepřipadají v úvahu.Zpět k textu

[19] MT: I kdyby nyní opravdu nastal onen černý scénář a sněmovna se stala neprůchodnou pro další reformní návrhy, tak již v této chvíli jsme provedli nejvýznamnější reformy za posledních deset let.Zpět k textu

[20] MT: Na základě námi prosazených reforem je možné úspěšně exekutivně dovládnout. Ostatně naší prioritní starostí na příští rok a půl je uchránit občany před dopady světové finanční krize, která se již promítá i do naší ekonomiky. Nesmíme občanům lhát, že na nás tato krize nijak nedopadne. Situace je vážná. Tak vážná, že se nikdo, ani Jiří Paroubek, po vyhraných krajských a senátních volbách, nežene k vládě, na jejíž triko dopadnou všechny negativní projevy ochlazení ekonomiky.Zpět k textu

[21] PG: Potřeba silného ekonomického programu ODS vyvstává právě nyní, v současné ekonomické krizi. Musíme na ni reagovat rázně a čitelně. Občané v nás musejí vidět toho, kdo udělá maximum pro ochránění naší ekonomiky a zaměstnanosti, my však musíme držet své politické zásady a ubránit se socialistickým a deficitním řešením.Zpět k textu

[22] MT: Na straně druhé můžeme kromě řešení krize rovněž exekutivně naplňovat naše priority: boj s korupcí a malý a levný stát. Pro splnění těchto slibů můžeme a musíme udělat daleko více, než jsme stihli doposud. I proto bychom potřebovali, pokud možno, dokončit volební období. Nepopulární reformy máme za sebou a bylo by hrubou chybou dobrovolně odejít od práce teď, kdy jsou před námi změny, které nejsou kontroverzní a pro občany mají jednoznačné znaménko plus.Zpět k textu

[23] MT: Považuji za více než symbolické, že otázku radaru a Lisabonské smlouvy řešíme ve stejné době. Mnozí vítají jedno a odmítají druhé. Oba tyto problémy testují naši zahraničně politickou odpovědnost. Testují, zda máme odvahu i rozvahu. Přičemž musím říci, že je pro mě daleko snazší projevit odvahu ve věci radaru, kdy je ODS takřka sama proti všem, než rozvahu ve věci Lisabonské smlouvy. K té rozvaze totiž potřebuji pořádný kus odvahy v situaci, kdy mnoho mých blízkých považuje rozvahu za zbabělost.

Publikováno se souhlasem vydavatele.