Je zajímavé srovnávat, jak kdo mluvil na 19. kongresu ODS, který se konal 5. - 7. prosince 2008. Proto jsem se rozhodl zde zveřejnit část interní analýzy nejzajímavějších projevů, kterou jsem vypracoval tehdy pro vedení ČSSD. Z analýzy jsem vyjmul pouze tu část, která popisovala rizika tehdejší ČSSD a návrhy reakce na případnou změnu politiky a taktiky ČSSD. Ještě na to nenastal čas...

Analýza projevů představitelů ODS pronesených na 19. kongresu ODS z pohledu možné změny politické taktiky ODS

I. Obecná část

Společnou charakteristikou všech projevů představitelů staronového vedení je důraz na ODS coby jedinou pravicovou stranu, vůči které není žádná alternativa. Tato teze je nápadně často spojována jedním dechem se sílící hrozbou nástupu levice a ODS je vykreslována jako „hráz nástupu Paroubka a komunistů k moci“ (Obavy z přílišné moci levice, která v opačném gardu sehrála motivační roli voličů ČSSD v krajských a senátních volbách v neprospěch ODS, jsou podporovány některými články v médiích z poslední doby, které líčí Jiřího Paroubka coby příštího prezidenta, popřípadě dokonce i ve spojení s premiérem za ČSSD v osobě Davida Ratha). Nejednotnost, jako jeden z důvodů volební porážky ODS, je zdůrazňována ve všech projevech „topolánkovců“ a především ve vztahu k tzv. rebelům. V podtextu je však možné jako jeden z důvodů akcentu nejednoty jako důvodu porážky cítit i prevenci před případnými úvahami o založení nové pravicové strany. Za všechny to ve svém projevu vyjádřil předseda Senátu Přemysl Sobotka, který se dlouhodobě stylizuje do role nástupce Václava Klause na postu prezidenta republiky: „Jakýkoliv pokus o její rozbití (myšleno ODS), ať už podporované kýmkoliv, draze zaplatíme nejen jako politická strana, ale i jako velmi potřebná a nutná alternativa pro Českou republiku. Dnes, jako ostatně vždy od devadesátých let, se hraje o osud české pravice. Stále ještě je tu ODS jako jediná, autentická pravicová strana. Nenechme si médii vnutit, že 19. Kongres je jen o boji Topolánka s Bémem. Tento Kongres ODS je také o tom, jak je naše strana schopna se vyrovnat s rostoucí silou levice.“ Vyvolávání obav z dominantní role levice a z návratu komunistů k moci je možné od politiků ODS očekávat tím více, čím více bude zřejmé, že Topolánkova vláda rezignovala na prosazování reforem a čím budou ČSSD potřebovat k tomu, aby se vláda udržela u moci. Prakticky je možné vyčíst z kontextu, že na centrální úrovni se politici ODS chystají provést obdobu strategie, kterou ČSSD zvolila v krajích vůči ODS tam, kde je tato strana součástí krajské koalice: použít jí k vládnutí jako „užitečného idiota“, prosazovat díky tomu „záchranný plán“ v podobě měkkých reforem typu boje s korupcí a zjednodušení státní správy, která náleží do sféry exekutivních rozhodnutí a o to více se vůči ní slovně a hlasitě vymezovat. Opět předseda Senátu Přemysl Sobotka: „Patrně žádná z pravicových konzervativních stran v postkomunistické Evropě není v tak složité situaci jako ODS, protože proti ní stojí hned dvě silně levicové až ultralevicové strany! Ta komunistická, jejíž členové pomáhali formovat minulý totalitní režim a vládli zde přes 40 let a z toho 20 let s přímou pomocí sovětských okupačních vojsk, zůstala v podstatě věrna marxismu-leninismu, zachovala si stabilní a poměrně silnou voličskou základnu a bohužel tak tvoří ve sněmovně a nyní i v krajích osudový jazýček na vahách české politiky.

Mnohem nebezpečnější stranou komunistického střihu je však dnes ta, kterou buduje poslední 3 roky Jiří Paroubek pod fasádou ČSSD! Tato strana sice nevyznává marxistickou ideologii, halasně se hlásí k EU a uznává volný trh, i když ve velice svérázné či pokřivené podobě. Dominantní roli v ní však hrají lidé, kteří na minulém komunistickém režimu úspěšně parazitovali. Takových lidí bylo vždy podstatně více než skálopevných komunistů. Dlouho po listopadu 89 mlčeli, mnozí ani nechodili k volbám, ale nyní je nadchnul příchod Mesiáše, který je jim blízký svou minulostí, lacinými populistickými sliby a politickou kulturou strachu a handlování s výhodami pro poslušné. Obě strany přes zmíněné rozdíly však spojuje zášť a závist vůči úspěšnějším, sentimentální vzpomínky na Husákovu éru, naprostá neodpovědnost k budoucnosti vlastní země a neochota přijímat podíl odpovědnosti na mezinárodní bezpečnosti. S těmito trendy se nesmíme smířit!“.

Sobotka naznačuje i taktiku, kterou bude ODS v prosazování této „mobilizaci proti nástupu normalizace“ prosazovat: „Je nejvyšší čas na tuto situaci začít aktivně reagovat. Je třeba se spojovat s dalšími demokraty, spolupracovat i zakládat další občanské iniciativy a burcovat občany z letargie. Cestou k úspěchu však určitě není zakládání nových pravicových politických stran. Tyto snahy oscilují mezi naivitou a zradou ve stylu nám všem známého Sarajevského atentátu z roku 1997.

Paroubkovy inspirace Klementem Gottwaldem v heslech typu "daně ať platí především bohatí", musíme voličům třeba tisíckrát prezentovat, že tím myslí střední třídu a nikoliv své kamarády s pochybnou minulostí, kterým je ochoten se svými věrnými odpustit na daních klidně 26 milionů korun jako v případě Mariánských Lázní.Demokracie není jen o svobodných volbách. Ty, jak víme, v minulosti také vyhráli Hitler i Gottwald.“ Ano, druhý nejvyšší ústavní činitel v zemi a pretendent ODS na funkci nejvyšší zastává a veřejně hlásá, že ČSSD – už nejen Paroubek – je horší, než komunisté a dokonce srovnává Jiřího Paroubka s Gottwaldem a nepřímo dokonce s Adolfem Hitlerem. Faktem je, že zatím jsme se s podobnou ideologií a přirovnáními setkávali anonymně na internetu v podobě různých diskusních fór, popřípadě tématických stránek a v rámci předvolební kampaně s akcí s antiparoubkovskými tričky, které byly rozdávány na koncertech. Tato rétorika však již ohlašuje novou volební strategii ODS, která bude založena na mobilizaci proti nástupu nikoliv levice, ale „pohrobků normalizace“ v podobě ČSSD k moci. Na referendu o tom, zda lidé chtějí návrat starých pořádků. Tato strategie je zřejmá i z dalších kapitol, kde je rozebírán plán ODS na ovládnutí koaličních stran, kde bude antisocialistická rétorika jedním z hlavních argumentů spolupráce.