Jednala hlavně o německé a polské otázce a její důležitou součástí byla tzv. Deklarace o svobodné Evropě, v níž se velmoci zavázaly v osvobozených zemích střední a jihovýchodní Evropy nechat proběhnout svobodné volby. Již léta se traduje, že jaltská konference ,,rozdělila" svět, stejně jako tzv. procentová dohoda Stalina s Churchillem na podzim 1944. Skutečnost je však jiná.

Svět de facto rozdělovaly probíhající ofenzivy spojeneckých armád, které postupně osvobozovaly (uzurpovaly) části jednotlivých okupovaných území v Evropě, kde (hlavně v případě SSSR) hodlaly natrvalo ovlivňovat politický vývoj v konkrétní zemi. Svět tudíž nerozdělila ani Jaltská, ani Postupimská či jiná konference.

Jaltská konference jednala o pevně stanovených bodech, nikoliv o ,,rozdělení" světa, což je dodnes tradovaný eufemismus. Stalin plánoval se mocensky usadit v jím osvobozených zemích, které bral jako svou válečnou kořist, jako ,,samozřejmou" daň za to, že SSSR po válce a lidsky a materiálně vykrvácel. Sovětský vůdce uvažoval výhradně mocenskopoliticky na rozdíl od Američanů, pro něž politické cíle měly toliko zanedbatelný význam. Jasně to vyjádřil ministr zahraničí USA George Marshall, když konstatoval, že Američané nebudou krvácet ve válce pro politické cíle, ale proto, aby byl svět zbaven nacistického jha.