Legdan získal osvědčení na základě sporného zákona č. 232/2011Sb. o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Nejprve však byla Legdanovi žádost o osvědčení zamítnuta v roce 2012 s tím, že se jeho činnost neslučuje s činností, která by směřovala proti režimu jako takovému. Zamítavé stanovisko navíc podpořil i odborný posudek, který vypracoval Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), podepsaný tehdejším prvním náměstkem a vojenským historikem E. Stehlíkem.

V posudku se psalo, že činnost skupiny se neslučovala s odbojovou protirežimní činností tak, jak je podrobně rozvedena v zákoně. O dva roky později Stehlík jako ředitel odboru pro válečné veterány při Ministerstvu obrany stanovisko revidoval a vyjádřil se proto, aby Legdan osvědčení získal, i když se neobjevily za uplynulé dva roky žádné nové dokumenty či důkazy svědčící v Legdanův prospěch.

Skutečnost je ovšem taková, že skupina Mstitelé Milady Horákové, která vznikla ve druhé polovině padesátých let, si nezadala s nechvalně proslulou skupinou bratří Mašínů. Legdan a spol. kromě loupežných a dalších akcí má na svědomí i vraždu téměř osmdesátileté důchodkyně, což se rozhodně jako protirežimní činnost směřující ke svržení absolutní moci KSČ pokládat nedá. V roce 1961 se vraždy dopustil již zmíněný J. Vaněk a za tento a další trestné činy byl o dva roky později popraven.