Ta nyní prostřednictvím Rady ÚSTRu instituci přestala po několika letech ovládat, a tak spustila obvyklý antikomunistický křik. Nutno dodat, že by tuto kartu zvedla i v případě, že by měla skrze Radu na ústav stejný vliv jako v minulosti. Nevím, proč je tolik povyku kolem této instituce, když levice jen využila své aritmetické většiny v Senátu a zvolila do Rady jí lidi blízké lidi, tak jako to udělala svého času pravice, když držela Senát ona.

V roce 2007 si pravicový Senát zvolil takovou Radu, která byla poplatná jemu a pravici a současně instalovala prvního ředitele, jímž byl P. Žáček, který šel ,,na ruku" právě pravici. Chci tak jen doplnit několik postřehů, které v napjaté atmosféře kolem ÚSTRu jakoby zapadly, neboť o současném dění v ÚSTRu se již napsalo mnohé.

V prvé řadě je to strach naší pravice, že by se ÚSTR zaměřil při své badatelské činnosti také na jiná témata, něž výklad českých soudobých dějin skrze represivní orgány předlistopadového režimu, jako byla StB či SNB. Když ÚSTR jako politické dítě pravice vznikl, M. Topolánek a další počítali s tím, že ústav bude fungovat pouze jako badatelské pracoviště, které bude vykládat historii velmi zúženě, prismatem činnosti represivních složek minulého režimu. Historii však tímto způsobem samozřejmě vykládat nelze. Musíme na ni pohlížet v celé šíři událostí a dějů, které v konkrétní období probíhaly.