Dvouprocentní růst spotřebitelských cen zůstává stále v nedohlednu, nicméně to neznamená, že uvolněná měnová politika nepřináší nějaké to ovoce. Především si její velkorysost užívají zadlužené země, které díky ní mohou platit nízké úroky a v klidu se zadlužovat dál. Možná trochu nechtěným výsledkem této extrémně uvolněné politiky může být kromě zdeformovaných cen dluhopisů pro někoho i rychlý růst cen nemovitostí, do kterých se uchylují investoři hledající uložení svých peněz. ECB si ovšem jde dál za svým oficiálním cílem - inflací, která se ne a ne utrhnout.

A zřejmě ani dnešní inflační čísla z velkých evropských ekonomik v tomto směru ECB úplně nepotěší. Na pořadu dne je francouzská, španělská a především pak německá inflace, která nejspíše zamíří lehce dolů. A to dokonce navzdory rostoucím cenám potravin. Ani to máslo, které je v Německu aktuálně meziročně skoro o 60 % dražší, s inflací jak se zdá příliš nepohne a národní inflace setrvá blízko 1,5 %. Obdobně by měla skončit i červencová inflace ve Španělsku, zatímco ve Francii se inflace nejspíše udrží pod jedničkou. ECB si proto bude muset na inflaci ještě chvíli počkat, což jí na druhé straně dává dost času na rozjímání nad způsobem ukončení politiky kvantitativního uvolňování, které se stalo vítaným dopingem pro jižní křídlo eurozóny.