Právě na nich se ukáže, co vlastně mohou nejen trhy očekávat od nového prezidenta, jež se včera ujal svého úřadu. Přebral zemi s podprůměrným ekonomickým růstem, který minimálně z pohledu vývoje obchodní bilance, respektive běžného účtu platební bilance ztrácí svoji konkurenční pozici s průmyslem, který se – na rozdíl od toho německého – až příliš dlouho vyrovnával s propadem z minulé recese. Asi největší výzvou, kromě té týkající se společného evropského projektu – však pro nového prezidenta, respektive vládu, bude hned vedle podpory konkurenceschopnosti země dlouhodobě neutěšený vývoj veřejných financí.

Francie už od roku 2008 neplní maastrichtské rozpočtové kritérium a její veřejný dluh soustavně narůstá. Z 68 % HDP dosažených právě ve zmíněném roce 2008 až na aktuálních 96 %. Ale aby toto hodnocení nebylo až příliš kritické, je třeba uvést, že rok od roku se hospodaření Francie alespoň velmi pozvolna zlepšuje. Slíbené úspory ve výši 60 mld. eur během následujících pěti letech v tomto směru mohou dále pomoci, otázkou nicméně zůstává, zda k tomu – a k žádoucím reformním krokům – dostane nová hlava státu vůbec příležitost. O tom rozhodnou další volby, které přijdou na řadu už v červenci.