Ve struktuře cenového vývoje v našem nejsilnějším odvětví se toho moc nemění. Na jedné straně vidíme meziročně výrazně nižší ceny v rafinériích (nezveřejňují se ovšem), na ropu navázaném chemickém průmyslu, těžebním průmyslu, výrobě kovů a energetice. Ne náhodou poslední jmenované obory rozhodně nelze – s ohledem na poklesy výroby v posledním roce – považovat za lídry tuzemského průmyslu.

Stejně tak jsou nižší ceny v potravinářském průmyslu, kterým napomáhají nejen levnější energetické vstupy, ale i klesající ceny zemědělských výrobců. Tedy zejména producentů masa a mléka. Po čase se k nim ovšem přidává i část rostlinné výroby, tak minimálně zde lze očekávat, že ceny potraviny na pultech obchodů zmírní svůj dosavadní propad a začnou i růst.