A to z prostého důvodu: musel projít primárkami, ve kterých pro něho hlasovalo daleko více lidí, než kdyby Sobotku doporučilo pár desítek vybraných z grémia strany.

Petr Nečas ovšem takticky pomlčel o tom, že prezidentské primárky v ODS byly spíše zklamáním než radostnou událostí demokracie. Zájem o účast na diskusích byl minimální, hlasování se zúčastnila spíše menší část strany. Ideové, řečnické a diskutérské výkony obou soupeřů – konečného vítěze Přemysla Sobotky a Evžena Tošenovského – nepatřily rozhodně ke strhujícím vystoupením, která by si kromě pár řádek v politologických učebnicích bylo třeba do budoucna pamatovat.

Spíše než přehlídkou myšlenkové hloubky a politického vhledu, přesvědčovacích schopností a opravdové odvahy diskutovat byly primárky v ODS soutěží v konzervativnosti a jisté neměnnosti, až inertnosti postojů, což byla nakonec disciplína, ve které zvítězil uvážlivější a na tak vysoké úrovni mnohem trénovanější senátor Sobotka. Těžko ale po tomto zvláštním souboji říci, že ODS nyní nabízí skutečně autenticky konzervativního kandidáta, který by byl schopen přesvědčit většinu voličů, že prezidentská funkce má náležet právě jemu.